Instagram

Recenze: Dědička ohně

Název: Dědička ohně
Série: Skleněný trůn
Autorka: Sarah J. Maas
Počet stran: 533
Díl: 3.
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo

Celaena přežila smrtící soutěž i srdcervoucí ztrátu, ale zaplatila za to strašnou cenu. Teď musí cestovat do neznámé země a čelit zdrcující pravdě - pravdě o svém dědictví, která by mohla její život změnit navždy.

Mezitím se na obzoru shromažďují temné síly, které chtějí zotročit celý její svět. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu osvobodit a využít pro své plány.


Je dědičkou ohně a popela a neskloní se před nikým.


Není to tak dlouho, kdy Sarah J. Maas a první díly série Skleněného trůnu ovládli pulty nejen českých ale i světových knihkupců. Její knihy se automaticky, a tvrdím si říct, že i oprávněně zařadily na první příčky bestsellerů v mnoha zemích a my se konečně můžeme pustit do třetího pokračování o smrtící vražedkyni Celaeně Sardothien. A nejen o ní. Na rozdíl od prvních dvou knih děj Dědičky ohně sleduje osudy hned několika nám známých i nových charakterů. Nejen, že se podíváme do Wendlynu s Celaenou, ale také nakoukneme pod pokličku nebezpečného života Doriana a Chaola ve Zlomuvalu.

Celaena ve Wendlynu dostala další úkol od samotného krále Adarlanu, ale místo toho musí najít samu sebe a vypořádat se s daleko horšími věcmi. Pomoci ji s tím má nesmrtelný válečník Jeřáb, který k ní ale moc sympatií nepociťuje. Vlastně je to vzájemné. Četné části s Celaenou odhalují střípky minulosti z jejího života ještě před osudem nájemné vražedkyně v Terrasenu, a mnohém dokreslují chod světa a magie. V mezičase Dorian tají před králem Adarlanu, kým skutečně je. Cítí se osaměle, ale ne na dlouho, protože se mu oporou stává léčitelka Sorscha. Ani Chaol v Zlomuvalu nezahálí a pouští se na opravdu tenký led, tak tenký, že by ho jeho činy mohly stát i hlavu. A aby toho nebylo málo, na scénu přichází i čarodějnice Manon, zatím spíše jako dobře rozehraný příběh do budoucna.

Velmi mě překvapila tloušťka knihy, která je téměř dvojnásobná oproti prvním dvěma dílům. To však pouze znamenalo dvojnásob akce, dobrodružství, temnoty, napětí a množství nečekaných zvratů, při kterých dokonce mrazilo. V Dědičce ohně autorka konečně dokazuje, jak je její svět prokreslený, propojený a hlavně promyšlený. Během téměř šesti set stran ze stolu smetla značnou inspiraci jinými příběhy prvních dvou knih, a dokázala, že opravdu umí.

Příběh byl naprosto pohlcující, ať už jsme byli s Celaenou nebo Dorianem, působil jako mozaika, jejíž kousíčky do sebe přesně zapadli. Jako by pohltil i autorku, a já z knihy úplně cítila její nadšení pro příběh. Styl psaní byl stejně pohlcující, i když by se sem tam nějaké to hluché místo našlo, tak jako snad v každém příběhu.


Zklamání nepřišlo ani v oblasti charakterů. Celaena, která byla v prvním díle doslova odstrašujícím případem špatné hrdinky, která byla dokonce i v rozporu se svým popisem, se vypracovala na velmi charismatickou dívku, která sice hledá samu sebe, ale nedokáže zapřít, že má svoje kouzlo, a tuší, kterou cestou se vydá. Velké plus také vidím v hloubce charakterů, do jehož vykreslování se autorka konečně pustila.

Více z Celaeny, méně z Chaola a Doriana, i to však stačilo. Ve Zlomuvalu se nakonec objeví i jedna z nových postav, bratranec Celaeny, Aedion. Aedion byl do knihy nastrčen docela násilně, nikdy se o něm autorka nezmínila, ale najednou tam byl jako velice důležitá postava u dvora. Aedion byl nejspíše vymyšlen později a autorka s ním od začátku nepočítala, ale do příběhu ho nějak dostat potřebovala.

Jiný šálek kávy představoval nový příběh v již známém světě. Autorka do knihy dosadila čarodějky na wyvernech, které pravděpodobně budou hrát důležitou roli v dalších dílech. Do popředí vystupuje hlavně Manon, která by neměla mít srdce a s tím související kladné city, ale je tomu skutečně tak?

"Lidé, které miluješ, jsou jen zbraně, které budou použity proti tobě."


V poslední době bývá pravidlem, že čím více dílů série má, tím kvalita upadá. Ale Sarah J. Maas to má právě naopak. Je díl od dílu lepší. A proto jí odpouštím sem tam tu předvídatelnost a nějaké to klišé například v podobě přísného učitele a vzdorujícího učedníka.
Navíc autorka rozšiřuje i povědomí o světě Eriley, který má spletitou historii, a určitě by se z této oblasti dalo také vytěžit dost.
Dědička ohně představuje skutečnou nálož akce, napětí, zvratů, odhalení a rozehrává zajímavé příběhy s opravdu velkým příslibem do dalších dílů. My můžeme jen doufat, že si autorka kvalitu udrží a pokračování bude stejně strhující.
Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí projít přímo samotným ohněm.

5/5





Žádné komentáře:

Okomentovat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.