Proč jsem řekla stop recenzním výtiskům?

Zdravím knihomolové,
dnes trochu obracím a přináším článek z docela jiného soudku. Možná jste si někteří všimli, že se pod mými recenzemi přestala objevovat opakující se poděkování, která směřovala k nakladatelům či knihkupcům za zaslání recenzního výtisku výměnou za sepsání recenze. Ano je to tak. Tato poděkování začala mizet někdy na jaře minulého roku, kdy jsem konečně dostala odvahu a řekla jsem stop, protože tato forma spolupráce pomalu ale jistě ničila můj požitek ze čtení a z knih samotných, což někteří z vás zaručeně znáte, ač jste si to třeba ještě nepřiznali.
Ale pojďme se podívat na to, jaká byla moje cesta od prvních spoluprací až po tu, můžu říct vůbec poslední?

Knižní spolupráce a knihy "zdarma"?


Hodně z nás knižních blogerů zná ten pocit štěstí, když naváže první spolupráci ať už se samotným vydavatelstvím nebo knihkupectvím. Ještě o něco lepší je to v případě, kdy nás nakladatelství samo kontaktuje se zájmem o naše recenze a názory na knihy. A v tomto bodě to začíná. Každá spolupráce může být nastavená o něco jinak, ale většinou probíhá na stejné lajně - dostaneš nabídku knih, ze kterých si můžeš vybrat, nakladatelství ti knihu většinou zašle (píšu většinou v kurzívě a ručně, protože známe i taková nakladatelství, která sice slíbí, ale skutek utek), a ty musíš většinou do měsíce knihu přečíst, napsat recenzi a tu následně zveřejnit. Termín pro zveřejnění recenzí se může také lišit. Vím, že třeba Mystery Press lhůty neudává, protože nechce mít recenzenty pod tlakem.

Já osobně jsem jako první začala spolupracovat s nakladatelstvím Fragment, z jehož nabídky si blogger v tu dobu mohl vybrat snad jakoukoliv knihu. Následoval Host, který zasílal recenzní e-knihy, pak Knihcentrum, Metafora a nakonec také Mystery Press. Vidina knih "zadarmo" je velkým lákadlem snad pro každého knižního nadšence, ale zde je potřeba si každou spolupráci opravdu promyslet a říct si, co od ní jeden očekává a jaké má svoje osobní limity. Ono totiž věřte, že tyhle knihy až tak zadarmo nejsou..

Přehlcenost a tlak

Problém začíná v době, kdy si knižní blogger na svá bedra vezme více, než dokáže unést. Recenzní výtisky se mu hromadí na stole, pod postelí, v knihovně až na ně není skoro žádné místo. Upřímně jsem naštěstí do téhle fáze nikdy nedospěla. Můj problém s recenzními výtisky spočíval v tom, že si nikdy neplánuji, co budu číst, nedělám si žádné seznamy. Zkrátka dočtu knihu a nikdy nevím, jakou budu číst po ní, ale v případě knižních spoluprací jsem to měla nalinkované. Nutno říct, že tohle byla moje chyba, protože mě nikdo nenutil k tomu, abych si danou knihu na recenzi vyžádala! Můj další problém tkvěl v nedostatečné zpětné vazbě. Jsem člověk, který při psaní zpětnou vazbu potřebuje, ale v případě těchto spoluprací ji málokdy dostane. Další svízel knižních spoluprací pro mě tkvěl v tom, že jsem se octla pod určitým tlakem. Neustále jsem musela myslet na to, že mám nějakou lhůtu a měla bych recenzi dopsat do určitého data, i když jsem třeba věděla, že mi hlavu nikdo neutrhne za to, že jsem se o něco zpozdila. Prostě tu byl pořád červíček, který mě nahlodával a v podvědomí neustále šeptal, že bych se ke knize měla vrátit. Ať si každý říká co chce, ten tlak tu prostě je, pokud Vám na tom co děláte záleží. 

Továrny na recenzní výtisky

Určitá část knižních blogerů si svoje blogy zakládá za vidinou získání knih zdarma. Někteří si svoje blogy ještě ani nezaloží a už píšou návrhy na spolupráce. Takhle by to rozhodně být nemělo, a kdo to takhle dělá, měl by si sáhnout do svědomí. Je potřeba se vypsat, psát, psát a psát. Nikdo učený z nebe nespadl. Ale ještě před prvními návrhy a emaily o spolupráci je potřeba ujasnit si svůj styl, svoje potřeby a formy recenzí. 
Nutno říct, že v rámci recenzních výtisků z určité části (z jaké je opět na jednotlivci) mizí objektivita. Recenzent je chtě nechtě ovlivněn spoluprací. Bohužel zde narážíme na neblahý vliv recenzních výtisků. Kniha je hrozná, ale abych mohla dostat další k recenzi nebo aby se mnou nebyla rozvázána spolupráce, vychválím ji do nebes. Bohužel i k takovým situacím dochází. Prosím vás, to, že dostanete knihu k recenzi, nutně neznamená, že recenze musí být sluníčková, abyste dostali další knihu zdarma. Piště co cítíte, ne to, co si myslíte, že chce druhá strana slyšet.
S tímto problémem ruku v ruce kráčí, já osobně jim říkám "továrny na recenzní výtisky", tedy blogy, které si neustále vyptávají knihy k recenzi, chlubí se jejich množstvím na sociálních sítích a nestíhají je číst nebo je čtou až k neuvěření rychlými způsoby. I když si někteří myslí, že to patrné není, rozhodně to patrné je, jak na recenzích, tak na způsobu prezentování. 

Teď to asi chvíli vypadalo tak, že závidím těmto bloggerům, ale opak je pravdou. Zahlcenost recenzními výtisky bohužel vede ke ztrátě lásky ke knihám, prožitek je omezený a nejednou se člověk dostává do čtecího bloku. Právě teď jsem neskutečně ráda za to, že jsem tam, kde jsem, že nejsem pod výše zmíněným tlakem, čtu svým tempem a mám z toho upřímnou radost. Bohužel ale takových bloggerů 

Výhoda recenzních výtisků?

Recenzní výtisky mají beze sporu i své výhody. Pokud chce čtenář/blogger napsat opravdu dobrou recenzi, která neobsahuje pouze vyzrazení děje, více nad knihou přemýšlí, snaží se najít její pozitiva i negativa. Recenzní výtisky mohou také nejednomu rozšířit obzory, mohou čtenáře nechat nahlédnout do zatím nepoznaných žánrů, rozšířit náměty a myšlenky, o kterých lze přemýšlet. 
Jedna z velkých výhod také náleží faktu, že se čtenář k dané knize může dostat ještě před samotným vydáním. 

Závěrem

Pokud tato forma spolupráce funguje a je oceňovaná z obou stran, není na ní nic špatného. Recenzní výtisky prostě mají svoje výhody a nevýhody, ať jeden chce či nechce, vyvarovat se jim dá jen těžko, jestli vůbec. Ale takhle je to prostě se vším. 
Každý má svoji vlastní cestu, svoje nastavené spolupráce a je jen na vás, jak se k nim postavíte. Jestli půjdete do tábora upřímných recenzí, nebo začnete vychvalovat knihy, abyste se zavděčili. Stejně tak má každý svoje vlastní hranice. Pokud je překročíte, může to fungovat, může to dokonce fungovat nějaký čas a posunout Vás to, posunout vaše pomyslné hranice, ale ne všichni jsme ze stejného těsta a časté překračování těchto hranic může vést až ke ztrátě lásky ke knihám. 

Já sama řekla stop recenzním výtiskům z výše uvedených důvodů a upřímně se mi ulevilo. Vinu za to, že jsem se dostala do situace, do jaké jsem se dostala kladu samozřejmě jen sama sobě. Sem tam si ještě nějakou tu knihu k recenzi vyžádám, pokud mě osloví samotný autor a jeho kniha mě zaujme, ráda si ji přečtu.
Rozhodně tento článek neberte tak, že vás nabádám k ukončení spoluprací, rozhodně jděte za tím, co vás baví, čtěte to, co vás baví a nenechte se recenzními výtisky hodně ovlivňovat. I když je to forma marketingové práce, pořád to jsou knihy, které by se měli číst s čistou hlavou a hledět na ně stejně, jako na ty ostatní. 



Určitě budu ráda, když mi napíšete, jak recenzní výtisky vnímáte vy, jaká byla vaše cesta a co si o celé této problematice myslíte.
Přeji hezký zbytek dne :)


33 komentářů:

  1. Naprosto s celým článkem souhlasím!
    Zhruba před rokem, v tuto dobou, jsem se stala maximálně přehlcená a čtení i psaní blogu pro mě byla povinnost, kterou jsem začala pomalu ale jistě pod tlakem nesnášet. Dělala jsem to jen proto, že musím. Tehdy mi došlo, že takhle by to teda nešlo. Napsala jsem mnohým nakladatelům a firmám svůj názor a překvapilo mě, kolik z nich "mou úpravu" spoluprací přijalo. V poslední době mám na čtení a recenzování více času a nálady, takže se občas ozvu i nakladatelům, kteří udávají termín, ale ozvu se pro to, že chci a ne že musím, což je skvělý pocit.
    V tomhle ohledu si člověk musí rozmyslet, kam chce svůj blog vést, jakou cestou, formou a okolnostmi.
    Nevadí mi, když blog stojí na spolupracích, ale recenze na něm musí být upřímné. Úplně miluji, když bloger vychválí v recenzi knihu do nebes a když s ním jdu na kafe, poslouchám, jaká kravina daná kniha byla.
    Upřímnost je dle mého věc, která mnohým dnešním blogerům a recenzentům (když vezmeme třeba i recenze na Instagramu) začíná chybět a to je hoodně špatně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U tebe jsem si toho všimla, myslím, že jsi i někde psala, pravděpodobně přes FB stránky, že tě to už tak nebaví a čtení nenaplňuje. Poslední dobou jsem si všimla ještě několika docela viditelných blogerek s tím, že je to přestalo naplňovat nechtějí číst.
      Já jsem strašně ráda, že jsou lidí, co si to opravdu uvědomí a řeknou si, chci to jinak, takhle mi to prostě nevyhovuje a začne proto něco dělat. Jsem ráda, že jsi to zvládla a pokračuješ v tom co děláš a knihy ti opět přináší tu pravou radost :) ..
      A s tou upřímností opravdu souhlasím, neupřímný bloger je v dnešní době opravdu smutná záležitost a určití lidé by se nad sebou měli zamyslet :)

      Vymazat
  2. Vesměs souhlasím se vším. Ale mám k tomu přece jen trošku jiný přístup - oni jsou totiž blogy a blogy. Proti recenznim výtiskům naprosto nic nemám, ale všeho musí být s mírou (ne jako zmiňované "továrny"). Ani ten tlak v tom případě vlastně není špatný - člověk si na něj zvykne, naučí se plánovat (kupříkladu když jsem loni dělala redaktorku jednoho studentského magazínu a všude jsem viděla ty deadliny, byla jsem díky tomu docela v pohodě, protože jsem byla zvyklá). Sama mám trvalou spolupráci asi jen se dvěma knihkupectvími - a jsem naprosto spokojená (ale podotýkám, že si tímhle přijdu třeba jen na tři knihy za rok). Nejsem přehlcená, nijak to neovlivňuje můj názor na knihu a ještě si udělám radost novou knížkou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím všeho s mírou, on je na druhou stranu taky tlak a tlak. Když něco dělám se zálibou nebo když to mám jako povinnost, kterou jsem si sama určila. A v případě knih už jsem prostě víc pod tlakem být nechtěla, což se v tom konečném důsledku prostě může vymstít.
      Se spolupracemi to mám v poslední době asi tak jako ty, sem tam nějakou knihu pro nakladatelství zrecenzuji, ale nikam se neženu :)
      Díky za názor

      Vymazat
  3. Napísala si to skvele a pokiaľ si sama cítila, že to už nie je pre teba zbytočne by si ďalej zotrvávala v spolupráci, ktorá ti nedávala čo si chcela :-) Ono je, žiaľ, pravda, že niektorí bloggeri si berú recenzáky iba s vidinou knihy zadarmo a následné recenzie nestoja za veľa. Viem, že na Slovensku je menej knižných bloggerov, takže možno si vydavateľstvá nemajú až tak z čoho vyberať, neviem...
    Ja osobne mám tak trošku netradičnú formu spolupráce, píšem pre knižný web a keď chcem, recenzie si môžem dávať aj k sebe na blog :-) Časovo limitovaná nejako extra nie som, to mi vyhovuje, ale vždy sa snažím brať si len pár kníh (dve-tri) na recenzie a nenaberám si ich veľa, lebo sa poznám, človek niekedy jednoducho nestíha :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za názor Cas :) Je pravda, že na Slovensku není knižních blogerů tolik co u nás, nebo to tak alespoň vypadá dle knižních skupin i instagramu.
      Je dobře, že máš spolupráci nastavenou tak, jak potřebuješ a jak ti to vyhovuje, jen tak dále :)

      Vymazat
  4. Wow, až teď zpětně koukám, jak si se rozepsala. Ani mi to nepřišlo, když jsem článek četla. Úplně jsem se s tím totiž sžila. Sama jsem dost často trpěla čtecími bloky a "nechutí" ke čtení. Zpětně si říkám nakolik za to mohli právě recenzní výtisky. Jestli jsem na sebe neměla moc vysoké požadavky a nenabrala jsme si toho příliš.
    Hlavně jsem díky tomu začala prdět i na blog. Psaní recenzí není (aspon pro mě) úplně jednoduché - časově ani jinak). Kolikrát čekám dva dny, než mě navštíví ona zázračná myšlenka a já pak během hodinky sepíšu dvě A4, které potom postupně seškrtávám do podoby recenze. A právě ten čas psaní a přemýšlení o recenzi bych bývala mohla věnovat jen čtení... Na druhou stranu, mě čas od času napsat recenzi určitým způsobem "uspokojuje". Mám pocit, že jsem něco (svůj názor) předala dál.

    Ve výsledku to u mě vypadá tak, že RC nepřijímám už zhruba rok a půl až dva roky a stejně mám doma knihy, které ještě na zrecenzování čekají. Je to se mnou katastrofa. :( Zvlášt když jsem dlouhou dobu měla úplně jiné starosti a blog ležel ladem.... Ale postupem času to redukuju a snad si budu moct na konci letošního roku konečně oddechnout a ulevit svědomí, že už mám opravdu čistý štít. A oficiálně rozvázat většinu spoluprácí a uvolnit místa novým recenzentům.

    Sama vím, že když si sáhnu do svědomí, tak už pro mě knihy dlouhou dobu nejsou to nejdůležitější. Ale ráda je mám pořád, takže blog určitě zůstane v provozu, jen nebude nijak vela aktivní a recenze budou jen, když na nějaké sepsání bude nálada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsi nakousla tu dobu psaní recenzí, já třeba žasnu nad lidmi, kteří v poledne dočtou knihu a za dvě hodiny mají sepsanou recenzi. Podle mě to není úplně dobrý přístup, myslím, že by kniha v recenzentovi měla nějakou dobu prostě ležet, člověk by o ní měl přemýšlet a až pak začít psát recenzi. Já sepsanou recenzi nechávám v konceptech ležet ještě nějakou dobu a pak lehce poupravuji, nechávám ji zkrátka dozrát, abych věděla a byla si jistá, že zrovna tento článek chci vydat :) ..

      Pro mě jsou knihy teda stále velice důležité, ale už si na ně nevyhrazuji tolik času jako předtím a když vezmu do ruky knihu, tak si její čtení zkrátka užívám :)
      Díky za názor :)

      Vymazat
  5. S tvým článkem se můžu naprosto ztotožnit, i když ne jako blogger, který dostává/dostával recenzní výtisky.
    Asi před rokem a půl jsem si zrušila účet na NetGalley, kde si člověk může jednoduše zažádat o knížky, které ho zaujmou a buď je schválen nebo ne. Postupně se mi to začalo vymykat, protože knížky zadarmo a ještě s předstihem? Yes, please. Jenže jsem nemyslela na to, že jsem mood reader a pak jsem musela číst knížky, na které jsem neměla náladu - což se v tom čtení taky odrazilo. Tak jsem si řekla ne a teď už čtu jen to, co chci. A víc si je užívám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo ten pocit znám, ono co je moc, to je prostě moc a knihy bychom si měli především užívat :)

      Vymazat
  6. Taky jsem začínala s Fragmentem :-D Dneska už mám spoluprací více, ale u některých si vezmu knihu jednou za rok, někde jednu za čtvrt roku a někde klidně každý měsíc. O první recenzi jsem si napsala po dvou letech chodu blogu. A to jsem měla ještě hrozný nervy. Pomohla mi k tomu Ells, která byla tak hodná a vysvětlila mi, jak a kam si vůbec napsat. Za recenze jsem moc ráda a zatím se jich zbavovat nehodlám. Super z nich rozhodně nemám, protože si pečlivě vybírám, jakou knihu chci. Tu obvykle přečtu za čtyři až sedm dní, takže v tom problém taky nemám :-) O kvalitě mých recenzí by se dalo polemizovat. Nemyslím si, že píšu bůhví jak skvěle, ale zatím si nikdo nestěžoval. Tak snad dobrý :-P A co se týče hodnocení, pečlivě zvažuji, jak ohodnotit, přece jen jsem si knihu vybrala sama že... Ale nemám problém sepsat kritiku a už jsem měla několik knih, kterým jsem dala i dvě hvězdičky. Holt se mi výběr nepovedl a oni se s tím musí smířit... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor Lucy, pokud ti tahle forma vyhovuje a čtení tě tak naplňuje, tak je to jenom dobře :)

      Vymazat
  7. Ukaž mi kde, a já se pod to podepíšu... V druhé polovině minulého roku jsem téměř úplně ztratila chuť psát, protože jsem četla hlavně recenzní výtisky a když jsem vzala do ruky vlastní knihu, už jsem neměla nejmenší chuť psát recenzi ještě i na ni. A přiznávám, trvalo mi, než jsem si to připustila. Takže jsem skoro nečetla ani nepsala. Teď už se to pozvolna začíná zase zlepšovat, takže hurá. Musím doufat, že to do tohoto stavu už nesklouzne... A to jsem recenzních výtisků nikdy neměla tolik jako někteří jiní.
    Jinak je pro mě důležité, aby bloger byl v recenzích upřímný. Sama jsem několik ne zrovna kladných recenzí na recenzáky napsala, a nikdo s tím nikdy problém neměl. A pokud s tím někdo problém má, tak za to ta spolupráce nestojí.
    Jako vždy platí, že všeho s mírou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si toho všimla, protože ses tak trochu ztratila a byla méně aktivní. Já jsem těch recenzních výtisků také nebrala kdo ví kolik a stejně mě to tak trochu dostihlo.
      O upřímnosti recenzí by se dali snad sepisovat knihy, bohužel, jak už výše podotkla Seabook je jich ještě stále dost :)
      Ano, všeho s mírou :)

      Vymazat
  8. Já jsem ráda, ze jsem se touhle cestou nikdy nevydala. Nemám ráda šibeniční termíny a mám ráda, že si můžu knihu číst svým tempem a kdy chci. Já si knihy kupuji a pak je někdy hodně měsíců od koupě kdy se ke knize dostanu. Nehledic na to, že mnohdy ani nevím co bych ke knize měla napsat, když o tom jen přemýšlím. Na jednu stranu závidím ty knihy "zadarmo" ale vím že pak to je rychle přečít a zrecenzovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já třeba neházím každou spolupráci do jednoho pytle, protože ne vždy tu jsou ty "šibeniční termíny" a s některými nakladateli či knihkupci se mi spolupracovalo opravdu dobře :) ..

      Vymazat
  9. Musím sa priznať, že som už párkrát mala na mále a preto som taktiež musela niektoré spolupráce ukončiť alebo na ne zabudnúť najmä vďaka tlaku. Teraz aktívne spolupracujem len s dvoma vydavateľstvami a nemôže mi byť lepšie. Vo "voľnom čase" sa zameriavam na klasiku a konečne čítam, čo chcem :) síce do recenzií sa mi už dlho nechce, ale dúfam, že aj to raz príde.
    Veľmi pekne si to zhrnula a obdivujem ťa, že si dokázala spraviť taký silný "sek" so spoluprácami!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono co je prostě moc, to je někdy opravdu moc :) ... Neboj, ono to přijde, mě se do recenzí také dlouho nechtělo, ale nakonec je, i když pomalým tempem, přece jen píšu :)

      Vymazat
  10. Je pravda, že recenzní knihy čtu více pod tlakem. Já spolupracuji hlavně s e-shopy jako třeba Megaknihy, s čímž jsem ale velmi spokojená. Nabízí mi jednu knihu ročně, což sice není nic úžasného, ale každá kniha dobrá.. Navíc na mě nikdy netlačili, pokud jsem nestíhala a občas napíší i sami od sebe, že by byli rádi za mé vyjádření.
    S nakladatelstvím spolupracuji jen s jedním a zatím mně zaslali pouze jednu knihu, takže s tím nemám skoro žádné zkušenosti. Nicméně s tebou souhlasím. Knihy by se měly číst s radostí a v klidu, pomalu:). Skvělý článek.

    Knihokopka

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto to chápu, já jsem teda blger začátečník, takže spolupráce byla zatím jen jedna, ale ani do budoucna bych jich nechtěla moc, spíš mě lákají takové ty nárazové, nic pravidelného, protože je spousta starších knih, které si toužím přečíst a nerada bych se dusila pod recenzáky a na ty, co na přečtení čekají neměla čas.
    Naprosto chápu, že člověk je pak i během četby recenzního kousku tak trochu pod tlakem...:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Hezky napsaný článek.
    Sama jsem se v tom loni na konci roku trochu plácala, protože jsem byla hodně marod a člověk nestíhal. Snažím se knihy vybírat tak, aby mě bavilo je číst, ale někdy se i tak stane, že šáhnu vedle. Nemám problém to napsat v recenzi a nebo říct, že se mi kniha nelíbí. Nemám na to, mazat med kolem huby. Naštěstí se mi stalo jen jednou, že mou kritiku neskousli a já za to dostala ještě vynadáno. Spolupráci jsem díky tomu raději ukončila.
    Pokaždé si říkám, že si musím knihy víc vybírat. Snažím se recenzáky prokládat i svými knihami, i když ty na recky převažují. Nemám dokonce problém odmítnout něco nabízeného od stálých spoluprací, když vím, že mi to nesedne. Raději počkám na další.
    Sama jsem větší tlak pocítila za dobu mého blogování opravdu jen loni ke konci roku, ale naštěstí jsem našla všude pochopení a tak by to mělo být. Pokud bych věděla, že to nezvládám, tak bych si dala prostě pauzu, ale zatím nemám potřebu. Jsem spokojená, jak mi blog funguje. Nepotřebuji hromady, ale jen to, na co stačím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne každá kniha je prostě dobrá, jsou knihy, které na to nemají a já jsem toho názoru, že raději řeknu pravdu, než abych si v recenzi vymýšlela a knihu vynášela do nebes.
      Je dobré, že sis to také sama uvědomila, někdy to prostě trochu přeteče a uvědomění si to, je prostě základ :)

      Vymazat
  13. On je to úžasný pocit, nejen kvůli zmiňovaným knihám zadarmo, ale celkově pocit, že píšu dost dobře na to, aby si mě nakladatelství či vydavatelství vybralo. Mám pak pocit, že mi to psaní možná i docela jde.
    S recenzními výtisky jde samozřejmě ruku v ruce i zodpovědnost a někdy bývají ty závazky trošku stresující. Zvláště pokud se přehmátnu, ale i tak se snažím knize dát co nejvíc a napsat upřímnou recenzi.
    Přiznávám, že už párkrát jsem musela zpracovat knihu, která mě fakt nebavila, což mi hodně pokazilo čtení, takže ne, spolupráce nejsou zadarmo.
    Vůbec se mi ale nelíbi, když nakladatelství přestane najednou komunikovat, aspoň mohou napsat, že ukoncili spolupráci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady potom člověk ale vidí, že jim ten bloger ani spolupráce vlastně za moc nestálo, takže tak.
      A souhlasím, tyhle knihy zadarmo vůbec nejsou, protože když jeden narazí na knihu, která mu absolutně nesedla, je to velký problém :)

      Vymazat
  14. Skvělý článek. Já teda recenzáky mám, ale mám to štěstí na spolupráce (tři), kde si mohu sama vybrat, co chci číst. To u čeho vím, že mi nesedne a nebavilo by mě to, tak se tomu prostě vyhnu. Beru si jen knihy, co mě baví a co bych si stejně nakonec přečetla. Občas se samozřejmě stane, že stejně šlápnu při výběru vedle, ale nikdy to naštěstí nebylo tak, že by se mi kniha vyloženě nelíbila. Vždycky se na ní našlo něco, co mě bavilo. Tak to taky píšu. Ne klasické recenze, ale spíš moje dojmy z knihy, co se mi líbilo a co ne. Jediné, co vnímám trochu jako tlak je to, že na recenzní výtisk musím hotový článek odevzdat, ať se mi do toho chce nebo ne. Ale nakonec je to dobré. Píšu ho tak týden, nechávám uležet, abych řekla to, co opravdu o knize říct chci. Prokládám svými knihami a zatím mě to baví. Kdybych ale cítila, že je toho na mě moc a otravuje mi to čtení, tak spolupráce hodně omezím taky. Koneckonců knihy zadarmo mají i v knihovně :) takže o to tu vůbec nejde. Spíš o ten pocit, že (snad) píšu natolik dobře, že si mě na recenzi vybrali :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já recenze píšu delší dobu, nechám je uležet než je vůbec zveřejním, protože mi přijde, že člověk, který sepíše recenzi po dočtení a hned ji zveřejní, do ní přece nemohl obsáhnout vše, co si myslel nebo co si kniha zaslouží.

      No jo, knihy v knihovně jsou sice také zadarmo, ale je to podstatný rozdíl :) :D

      Vymazat
  15. Velmi hezky a upřímně napsáno :) Já jsem delší dobu po spolupracích hodně toužila, ale teď si říkám, že stejně nestíhám číst knihy, které mám doma. Mám poličky s nepřečtenými knihami plné, tak proč bych měla chtít další? Dříve jsem si na novinky nějakou chvíli počkala, nečetla jsem je hned. V poslední době si novinky kupuji a čtu je a docela mě to mrzí. Vždy čekám něco víc a jsem pak zklamaná.
    V poslední době se mi začínají ozývat autoři, jestli bych si jejich knihu nechtěla přečíst. To mě tak neuvěřitelně potěší. Samozřejmě si nejdříve něco o jejich knize zjistím, než na spolupráci kývnu. Takhle už mám za sebou 3 knihy a čeká mě další. A tohle se mi líbí. Být v kontaktu se samým autorem se mi líbí :) Samozřejmě bych asi neodmítla žádné nakladatelství, které by se mnou chtělo navázat spolupráci, ale sama si asi nikam psát nebudu. Takhle mi to zatím vyhovuje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že spolupráce s autory je asi nejlepší forma, protože ti mohou dát tu nejvhodnější zpětnou vazbu, jen tak dál Kači :)

      Vymazat
  16. Upřímný článek, krásně napsaný. :)
    Já jsem nedávno prošla takovou menší fází "otevřených očí" a rozhodla jsem se, že si opravdu už budu brát jen knihy, které bych si sama jinak koupila v knihkupectví. Takže jsem hned mnohem víc spokojenější, nemám pocit, že bych "musela" číst něco, co vlastně nechci a nestává se mi, že bych byla ve stresu z toho, jak nestíhám nebo nemám náladu něco psát. Taky si v knihovně nechávám pouze knihy, které se mi opravdu líbily, takže je pro mě dost zbytečné získávat ty, které bych si doma stejně nenechala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) ..
      Jo, ono se pak člověku opravdu o něco lépe dýchá, sama jsem si tím taky prošla a je to fakt skvělý pocit, čtení mě naplňuje :)

      Vymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.