Recenze: The Heir

Název: The Heir

Autorka: Kiera Cass

Série: The Selection stories

Díl: 4.

Počet stran: 356

Nakladatelství: Harper Collins

Rok vydání: 2015

Je to již 18 let, co se Amerika přihlásila do Selekce a vyhrála srdce prince Maxona. Od té doby se událo mnohé. Amerika se podílela na zrušení kast a přivedla na svět dědice trůnu. Tedy, první dědičku trůnu vůbec - princeznu Eadlyn. Zrušení kast však mír v zemi nepřineslo a problémy mezi lidmi stále přetrvávají. Král Maxon neví, jak celou situaci vyřešit, až do doby, kdy ho napadne, že by mohla pomoci Selekce. Eadlyn myšlenkou takového výběru manžela nadšená není, ale co jiného jí jako budoucí královně svého lidu zbývá udělat?

Řekněme, že dříve plánovaná trilogie Selekce byla dobrá, samozřejmě měla své mouchy, tak jako téměř každá kniha, ale četla se skvěle, zápletka také nebyla špatná a jeden si u knihy skvěle odpočinul. Pak ale na pulty knihkupectví dorazilo pokračování, tedy čtvrtý díl s názvem The Heir. Myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdyby autorka zůstala čistě u trilogie.

Pohled na Selekci z druhé strany a ještě k tomu i z opačného pohlaví byl rozhodně dobrý nápad. Pokud ale od knihy čekáte opravdovou Selekci, tak jako u Ameriky, jste na omylu. Selekce působí spíše jako pozadí pro Eadlyn, její vnitřní já a boj, který sama se sebou vede. Eadlyn je určena k tomu, stát se jednoho dne královnou, schopnostmi je na to skvěle připravena, ale srdcem ne. Selekce, kterou autorka nabízí je nedokreslená, neúplná, mdlá a nudná. Neděje se v ní téměř nic, co by stálo za povšimnutí kromě pár rande, pečení koláčků a přímých přenosů. Přesto kniha potenciál měla, jen nebyl plně využit.

Kiera Cass má jednu neuvěřitelnou vlastnost, že i když toho příběh moc nenabízí, je stále čtivý. A nějaké to eso v rukávě je také nachystáno.

Žádná výtka nepoputuje k obálce, protože ta své sérii dělá čest. Je laděna do šedé barvy a k ostatním knihám v sérii se perfektně hodí.

This was why love was terrible idea: it made you weak. And there was no one in the world as powerful as me.

Eadlyn je jasnou kombinací Maxona a Ameriky. Po celý svůj život vyrůstala v paláci a myšlenkou, že se jednoho dne stane královnou. Je na ní znát zhýčkanost, blahobyt a dostatek všeho. Působí lehce namyšleně, místy jako dítě. Na druhou stranu je svědomitá a uvědomuje si svoji roli. V Selekci se jí zrovna moc nedařilo, svůj nezájem o chlapce dávala dost najevo. Vedla boj sama se sebou, a to byl hlavní námět knihy. Jestli se má Eadlyn otevřít nějakého chlapci, či má strach a potřebuje vůbec někoho? Příběh působil jako ne příliš hluboká sonda do života budoucí královny.

Z chlapců, kteří byli vybrání do Selekce, jsem si neoblíbila téměř žádnému, asi proto, že jim bylo věnováno strašně málo prostoru. Za zmínku by stál asi tak Henri a Kile. Nesmím zapomenout na Eadlynino dvojče Ahrena, který byl skvělým předobrazem bratra.

Už teď hodně čtenářů vyčkává české vydání The Heir. Mě kniha opravdu zklamala, čekala jsem víc, nejspíš i něco jiného a propracovanějšího. Ze Selekce jsme nedostali téměř nic a číst skoro 400 stran o Eadlyn, která stále neví. No, posuďte sami. Každopádně nemohu knize upřít její čtivost, hezkou obálku a sem tam nějaký zvrat, no jeden či dva. Jinak byl příběh opravdu o ničem. Stále mám chuť se pustit do dalšího dílu, čistě ze zvědavosti, jestli autorka ještě napraví svoji reputaci.

Pokud se nemůžete dočkat českého vydání, rozhodně sáhněte po originálu, protože angličtina je velmi jednoduchá.

2/5