Recenze - Priscilla: Dost svévolně se košatící osud

Název: Priscilla
Podnázev: Dost svévolně se košatící osud
Autor: Ota Ulč
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Šulc-Švarc

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Není to tak dlouho, co se na pultech knihkupectví ocitl nový životopis o ne velice známé Priscille Lim, který napsal její manžel Ota Ulč. Přirozeně tento životopis vzbudil ve čtenářích zvědavost, protože právě Priscilla nepatří mezi světově známé osobnosti. Samotná anotace působí jako příslib velice zajímavého příběhu manželky českého spisovatele. Co ale ve skutečnosti skrývá tato kniha? Na rovinu si můžeme říct, že něco úplně jiného než by mnozí z nás čekali.

Účelem životopisů by dozajista měl být přísun nových informací, životní příběh, poučnost a obohacení samotných čtenářů. To, jak životopis samotný autor uchopí, je už zcela na něm. Jsou životopisy beletrizované a jsou i životopisy, které poskytují pouze holá fakta. A pak je tu Priscilla, žena, která ve svém vlastním životopise vystupuje pouze okrajově. Kde se stala chyba nevím, ale tento příběh o čínsko-švýcarské ženě pro mě svůj účel nesplňuje, protože po dočtení toho čtenář o Priscille stále moc neví.

Autor více než o své ženě píše o sobě, o svých studiích, svých životních návycích, o cestování a o politických režimech, nám blízkých či vzdálených. Prvenství v této knize ale více než Priscille připadá politice. Z knihy je patrné, kolik si toho autor zažil, a čím vším si prošel, a hlavně jak rád na to vzpomíná. Své vzpomínky halí do kabátu sarkasmu a humoru, což je jedna z mála věcí, které na knize oceňuji.


Další aspekt, který knize velmi ubližuje, jsou příliš dlouhá souvětí, která se někdy táhnout přes celý jeden delší odstavec. Dost často se pak stává, že se ztratí smysl myšlenky, že ani nevíme, kam tím autor nejdříve směřoval. S tím souvisí i fakt, že autor skáče od jednoho k druhému. Název kapitoly nám vždy trochu napoví, o čem by tak mohla být, ale v konečném důsledku skončíme stejně úplně někde jinde. Příběh je tak neucelený, a je těžké si udělat vlastní obrázek.

Po grafické stránce je kniha velice povedená, ať už se jedná o obálku nebo černobílé a barevné fotografie, které knihu doplňují.


Když jsem Priscillu poprvé otevřela, vůbec jsem netušila, že mě čeká něco takového. Místo životopisu určitě zajímavé ženy jsem ale dostala náhled do politiky a samotného života autora, kde Priscilla vystupuje opravdu okrajově. Neříkám, že byl jejich společný příběh špatný, jen by se musel uchopit jinak. Možná by se kniha měla jmenovat spíše Ota Ulč. 
Příběhu rozhodně neprospěla dlouhá souvětí a neustále přeskakování. Co však hodnotím pozitivně je humor a sarkasmus, které knihou dost často prostupují.
Je mi líto, že to musím napsat, ale Priscilla rozhodně nesplnila moje očekávání a já už se k ní nevrátím. 

1/5

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Šulc-Švarc.













11 komentářů:

  1. Já všude čtu, že by se kniha měla spíše jmenovat po autorovi samotném :D
    Katy

    OdpovědětVymazat
  2. Ha, tak aspoň vím, čemu se vyhnout :D
    Stejně mě životopisy moc netáhnou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám třeba životopisy ráda, ale tento byl pro mě prostě průšvihem.

      Vymazat
  3. To je škoda veru. Nie, že by som čítala životopisy a ani tento by nebol výnimkou, ale je škoda, že sa autor nezameral ako to pôvodne zrejme malo byť na svoju manželku. Vďaka za pravdivú recenziu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No, autor si nejspíš prostě nemohl pomoci :D Škoda!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo ví, jeho motiv by mě ale nesmírně zajímal :D

      Vymazat
  5. I negativní recenze jsou potřeba, alespoň vím, že se mám knize vyhnout.. :D

    http://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem si přečetla název knihy tak jsem si hned myslela, že to má něco společného se "Zaklínačem", ale jak jsem si tvou recenzi pročítala zjistila jsem, že je to pouze shoda jmen, což mě mrzí a upřimně po tvojí recenzi mě kniha neláká, protože politika není téma, o kterém bych chtěla číst.. ;))

    OdpovědětVymazat
  7. Knihu mám sice rozečtenou, ale nějak se mi nedaří se k ní vrátit a po tvé recenzi se mi k ní chce vrátit ještě méně.

    OdpovědětVymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.