Název: Pařížský polibek
Autorka: Maggie Ritchie
Počet stran: 296
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Metafora
Příběh sochařek z ateliéru Augusta Rodina: Camille Claudelové a Jessie Lipscombové. Umění, láska, vášeň a zrada...
Bohémská Paříž konce 19. století... Jessie, toužící stát se sochařkou, dostala příležitost učit se od samotného Augusta Rodina! Otevřel se jí tím nový, podivný i vzrušující svět, a především neuvěřitelná příležitost, v té době naprosto nevídaná.
Jessie se stává svědkem vzestupu a pádu skvělé Camille. Ta se během let etablovala jako vynikající sochařka, jejíž dílo se objevilo i na pařížském Salonu. Rozhodně se nevyhřívala na slunci odraženém od Rodina, propadla však zoufalé lásce ke svému učiteli. Jessie sama byla rozpolcena mezi povinností ke svému anglickému snoubenci a pokušením, které představoval svůdný umělecký kolega. (Anotace převzata z oficiálních stránek nakladatelství Metafora)
Píše se rok 1929 a Jessie Lipscombová stojí před sanatoriem v Montdevergues v Jižní Francii. Její hlavou se honí vzpomínky na dobu, kdy potkala svoji nejlepší přítelkyni, na jejich sny, touhy, umění a Paříž. Na přítelkyni Camille, která je už několik let zavřená v ústavu pro choromyslné. Po čtyřiceti letech pátrání ale není čas na ústupky, je čas podívat se pravdě do očí, podívat se Camille do očí. A právě ve francouzském sanatoriu se začíná odvíjet příběh, který se stal před čtyřiceti pěti lety, kdy Jessie trávila první léto v Paříži. Píše se rok 1884...
Maggie Ritchie si za dějiště svého prvního románu zvolila Paříž, jejíž atmosféra se z jednotlivých stránek doslova přenáší na čtenáře. Období vzkvétajícího umění, pařížských uliček, kaváren, ale také nočního života, prostitutek a konvencí, které svazují převážně ženy, se autorce rozhodně povedlo vystihnout.
Oproti přísným společenským pravidlům a předsudkům stojí vzpurná, ambiciózní a nadaná sochařka Camille, jejíž příběh je postupně odhalován. Aby ale Jessie pochopila, co se Camille po odloučení skutečně stalo, musí se setkat s lidmi, o kterých si myslela, že už je nikdy nespatří. Dochází tak k prolínání se dvou dějových linií, které na sebe navazují, dokreslují se a postupně vytváří celý příběh.
Toto barvité vyprávění, plné emocí, lásky, zrady, pochopení a odpuštění se odehrává během tří let a je založeno na kdysi skutečně žijících umělcích své doby. Kdo by neznal Augusta Rodina, Camille Claudelovou nebo Jessie Lipscombovou, v tomto směru má kniha svoji informační hodnotu.
Jejich příběhy, ač se staví na skutečných událostech a vztazích, jsou opředeny mlhou fikce. Na jednu stranu je tedy důležité odlišit skutečnost od fikce, na stranu druhou právě fikce dává příběhu sílu, emoce a hloubku.
Kniha je psána velmi milým a příjemným stylem, autorka nezabíhá do zbytečných podrobností, ale přesto čtenáře o nic nepřipravuje. Celý příběh je zahalen do notné dávky emocí, které působí hlavně v samotném závěru knihy, kdy si čtenář prostě uvědomí, jak moc s hlavními hrdiny soucítil.
Jejich příběhy, ač se staví na skutečných událostech a vztazích, jsou opředeny mlhou fikce. Na jednu stranu je tedy důležité odlišit skutečnost od fikce, na stranu druhou právě fikce dává příběhu sílu, emoce a hloubku.
Kniha je psána velmi milým a příjemným stylem, autorka nezabíhá do zbytečných podrobností, ale přesto čtenáře o nic nepřipravuje. Celý příběh je zahalen do notné dávky emocí, které působí hlavně v samotném závěru knihy, kdy si čtenář prostě uvědomí, jak moc s hlavními hrdiny soucítil.
Camille Claudelová dokázala svojí sochařskou tvorbou zaujmout jak kritiky, tak i samotného Rodina, v jehož ateliéru pracovala. Byla to žena, která se stavěla konvencím, a která na to později doplatila. V jistých směrech připomínala hurikán, který se prožene a nechá za sebou spoušť. Camille byla živel, byla pokrokářská a svá. V knize je věrně zachycen její vývoj od úspěchů až po první klopýtnutí.
Jessie Lipscombová představuje pravý opak Camille. Je ctnostná, milá a klidná. Ale vliv, který na ni Camille má je postupem času více patrný. Jessie je místy až moc vstřícná, a Camille by dokázala odpustit vše. Ale nic netrvá věčně a ani Jessie neoplývá nekonečnou trpělivostí. Na charakteru Jessie je dobře vykreslena rozpolcenost mezi pařížským světem a jejím počestným životem v Anglii.
********
Další beletrizovaný životopis z dílny Metafory se opět povedl. Pařížský polibek je ten typ knihy, nad kterou budete po dočtení ještě nějakou dobu přemýšlet, a rozhodně vás nenechá chladným. Atmosféra Paříže konce 19. století dýchá z každé stránky a svět umělců jakbysmet. Příběh, který oplývá fikcí, ale jehož kořeny jsou založeny na skutečnosti, má rozhodně co nabídnout, ať už je to z pohledu doby, do uměleckých srdcí či na překážky, se kterými musely téměř nezávislé ženy bojovat.
Knihu můžu doporučit s čistým svědomím, takže pokud máte zájem podívat se do Paříže, a nahlédnout do jednoho více než skandálního vztahu, rozhodně neváhejte, protože kniha má rozhodně sílu čtenáře pohltit.
5/5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Metafora
Teší ma, že sa ti kniha páčila a hodnotíš ju tak dobre. Mne by asi skôr nesadla, hoci atmosféru Paríža mám rada :-)
OdpovědětVymazatByla opravdu skvělá, tobě by se také mohla líbit, i když vím, že to není zrovna tvůj šálek kávy :)
VymazatMoc pěkná recenze :) Paříž je krásné město, takže knihu si přečtu už jenom proto, abych nasála trochu její atmosféry :)
OdpovědětVymazatTak to ti kniha rozhodně zaručí :)
VymazatPáni, tak to vypadá senzačně, rozhodně si jí časem musím přečíst (další kniha na seznam :-)) Jsem si jista, že budu hltat stránku za stránkou. Krásná recenze.
OdpovědětVymazatTaky doufám, děkuji a v případě, že se ke knize dostaneš, ti přeji ať se moc líbí :)
Vymazat