Instagram

Spolupráce

Zdravím knihomolové,
není to tak dlouho, kdy mi do zpráv na Facebooku i na Instagramu přistálo několik dotazů ohledně spoluprací. Většinou se jednalo o to, kdy je vhodné navázat spolupráci a jak to udělat. Nacházíme se v době kdy formy instagramové, bloggerské i youtuberské spolupráce živý nejednoho člověka. Jsou lidé, kteří tuto oblast obživy neuznávají a jsou lidé, kteří po ní neskutečně prahnou. Slovo spolupráce obklopuje zvláštní aura, ne zcela pozitivní, ve velké míře závistivá a zaujatá. Pro někoho je spolupráce téměř to stejné, co sprosté slovo.  
Nicméně takovým pomyslným cílem dnešního článku je laicky vysvětlit, co je to spolupráce na té naší "knižní úrovni", jak se k ní dostat, jak funguje, kdy o ni napsat a jakým chybám se rozhodně vyvarovat. 


Co je to vůbec ta spolupráce?
Spolupráce je forma vztahu, která se vytváří mezi bloggerem a nakladatelem, knihkupcem či samotným autorem. Ta podoba vzájemného vztahu může být samozřejmě u každé spolupráce rozdílná. Ve většině případů se ale jedná o to, že nakladatelství poskytne bloggerovi bezplatně knihu, a ten ji v nějakém časovém horizontu přečte, napíše na ni recenzi či ji nějakou jinou formou zpropaguje. Kniha mu po dočtení samozřejmě zůstává. Pokud tato podoba spolupráce vyhovuje oběma stranám, většinou se vyvine ve spolupráci dlouhodobější. 

Kdy je vhodná doba požádat o spolupráci?
V první řadě je potřeba říct, že založit si blog/instagram jenom kvůli spolupráci opravdu není cesta. Založte si blog kvůli sobě, kvůli lásce ke knihám, kvůli tomu, že o nich chcete psát a sdílet svoje názory. Protože pokud to nebude tento důvod, tak vás to hodně brzy dožene. Žádný časový horizont, kdy si psát o spolupráci určený není, nicméně blog s jedním článkem vypadat zrovna přesvědčivě nebude (či instagram s dvě stě sledujícími). Je rozhodně potřeba psát, zkoušet to, nechat svoje recenze přečíst druhými, být si upřímným kritikem a do určité míry se vypsat. Takže ta doba je zcela na vás, ale z vlastní zkušenosti radím - pište! 

S kým a jak navázat spolupráci? 
Některá nakladatelství jsou k navázání spolupráce otevřená, jiná preferují, když si Vás mohou najít sama, kompletně. Mnohá z nich mají na stránkách přímo kontakt na osobu, která se komunikací s bloggery zabývá. Jsou i nakladatelé, kteří mají na FB stránce nakladatelství dokument, který jednou za měsíc zveřejní a no, zkrátka kdo dřív přijde, ten dřív bere. Nakladatelství si ale nevybírejte podle toho, které zrovna pořádá nábor, ale podle jejich nabídky knih a distribuce. Je jasné, že když nemám ráda horory a thrillery, nebudu psát nakladatelství, které vydává výhradně a pouze horory a thrillery. Taky je dobré pořádně si prohlédnout stránky nakladatelů, protože se mnohdy stává, že mají uvedeny jasné podmínky spolupráce. Většinou se jedná o čísla sledujících na různých sociálních sítích.
Pokud už jste rozhodnutí nakladatele kontaktovat, začněte oslovením a představením sebe sama. Rozhodně nebude stačit - Ahoj, já jsem Petra, je mi 15 a chci navázat spolupráci. V první řadě buďte slušní. Představte sebe a svůj vkus na knihy, co Vás ohledně knih zajímá, jaké preferujete žánry, a co můžete nakladatelství nabídnout. Určitě se hodí přidat odkaz na zaběhlý blog nebo jiný aktivní, sociální kanál a rozhodně neuškodí, když připojíte i ukázku recenze. No a pak už zbývá jen čekat na odpověď. Jsou nakladatelé, kteří neodepíšou vůbec, jsou nakladatelé, kterým se email zařadí automaticky do spamu a jsou nakladatelé, kteří odpoví buď ano nebo ne. Pokud nakladatel neodpoví, je dobré to za nějaký měsíc zkusit ještě jednou s tím, že váš email možná někde zapadl (rozhodně nakladatele nebombardujte emaily každý měsíc). Není to tak těžké, že?

Může mi nakladatelství či autor napsat sám?
Rozhodně může a v tomto případě to působí dost lichotivě, ve většině případů totiž blogger kontaktuje nakladatelství, ale pokud si vás nakladatelství vyhlédne samo, znamená to, že se mu vaše tvorba líbí, a pokud ne tvorba, tak čísla určitě. Stejné je to také u autora, i ten vám může napsat sám a nabídnout vám svoji knihu ke spolupráci, v poslední době se tak děje poměrně často.

Co je při spolupráci důležité? 
Pokud k samotné spolupráci dojde, připravte se na to, že nakladatelé mají svoje podmínky, ale stejně tak je dobré si je nastavit z vaší strany. Nevyhovují vám deadliny? Máte zájem o jiné knihy, než jsou vám nabízeny? Zkuste se domluvit, ozvat se. Důležité zkrátka je, aby spolupráce vyhovovala oběma stranám a je jen na vás, jak se ji budete pokoušet nastavit. Také je důležité, že každý nakladatel je jiný a není v jeho moci vám nabídnout všechno. Někteří k výběru recenzního výtisku povolují veškerou nabídku knih, jiní zase disponují speciálními seznamy, ze kterých můžete vybírat. Jiní posílají třeba jen e-knihy a jsou tací, kteří budou požadovat, abyste sdíleli a propagovali akce konané pod jejich záštitou, či se jich třeba i účastnili (merendy, setkání bloggerů..)

Nejsou to knihy zadarmo!
Na co jsem v poslední době opravdu hodně alergická je argument: "Vždyť můžete být rádi, že máte knihu zdarma." Ale tyhle knihy vůbec nejsou zdarma, zvlášť pro člověka, který to chce dělat dobře a záleží mu na tom. Nad jednou knihou je odvedeno velké množství práce, dřiny a také času. Když pomineme samotné čtení knihy, tak napsat recenzi, která neobsahuje jenom prosté, obecné shrnutí děje, není až tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Negativní recenze je také recenze.
S navázáním spolupráce roste taky jeden takový nešvar, potřeba knihu přechválit, i když se nám nelíbila, aby nám nakladatelství poslalo k recenzi další, a abychom jej potěšili. Ne, ne a ne! Prosím ne! Je fajn, když člověk přemýšlí a myslí nad tím, co na knize mohlo být dobrého, aby aspoň něco měl, ale kde to není, tam se to fakt nenajde. SLUNÍČKOVÉ RECENZE NEJSOU CESTA. Nebojte se říct, že se vám kniha nelíbila, nebojte se argumentovat, nikdo vám za to ruce neutrhne, a pokud s tím má nakladatel problém? Tak bude asi někde chyba. Negativní recenze je taky recenze a upřímný názor se cení. Neschovávejte se za něco, co není pravda, protože vnímavějšímu člověku to velice rychle dojde. A pokud se jedná o spolupráci mezi vámi a samotným autorem, upřímná zpětná vazba a konstruktivní kritika ho mohou jen postrčit. Tímto vás nenabádám k tomu, abyste psali výhradně negativní recenze, ale buďte upřímní k vašim čtenářům, nakladateli, autorovi i sami k sobě. Ještě nutno říct, že i negativní recenze se dá podat se stylem a na úrovni. To, že řeknete, že je kniha sračka na vás dobré světlo v očích druhé strany rozhodně nehodí.

Mohu spolupráci odmítnout, ukončit?
Pokud už se ve spolupráci necítíte dobře, máte pocit, že jste pod tlakem nebo vám z nějakého jiného důvodu prostě nevyhovuje, není nic jednoduššího než ji ukončit, napsat email s vysvětlením a zase jednou volně dýchat, protože některé formy spolupráce mohou být svazující. Není nic špatného v tom, říct si stop, chci pauzu, tohle už není podle mých představ. Stejně tak není žádná chyba v tom, když odmítnete nabídku nakladatelství. Jejich produkce vám nemusí sednout, nelíbí se vám podmínky nebo to necítíte? Prostě odmítněte. Chápu, že tohle není pro každého jednoduchý krok, ale až v sobě přeperete tu neutuchající touhu dostat se k recenznímu výtisku zdarma, budete děkovat sami sobě, že se nemusíte mordovat s knihami, které nechcete číst. Že je to přitažené za vlasy? Proč by někdo četl knihy, které číst vlastně nechce? Přitažené za vlasy to není vůbec, vlastně je to v dnešní době, i v době minulé docela klasický jev, protože PROSTĚ ta kniha ZDARMA je neskutečným lákadlem, a to, že si zničíme požitek z knihy tím, že ji číst nechceme, ale musíme, jde stranou. Nálepka knižního recenzenta je dneska velkým cejchem, kterého se nikdo nechce zbavit, někdy je ale potřeba vytáhnout hlavu z p***** nakladatelů a začít volně dýchat.

Jen se nepřehltit
Je úžasné být zásobován knihami z nakladatelství v rámci spolupráce, stejně tak je ale úžasné nepřestat číst svoje knihy. Nemáte povinnost brát si každou knihu, která je vám nabízena. Nicméně opět může nastat ta situace, že si vezmete víc, než jste schopni přečíst s vidinou toho, že ty knihy budete mít prostě doma. Ale tady toto přehlcení vede k dalšímu nešvaru - knihy nemusí být čteny celé, sem tam se něco přeskočí, sem tam se přečte začátek i konec a zbytek se vyspoileruje. Ne, ne a ne, tohle opravdu taky není cesta. A jde to poznat. Na podzim jsem dojížděla na knihovnický seminář, kde se mimo jiné nakousla i bookstagram scéna a spolupráce. Paní školitelka o jedné nejmenované bloggerce doslova řekla, že si nemyslí, že by měla všechny knihy na spolupráce načtené tak, jak prezentuje. No, když už to vidí i nezaujatý člověk, něco na tom bude. Takže hlavně se nepřehltit, protože vás to opět dožene, brát si jen to, na co člověk časově i komfortně stačí. Číst svoje knihy, které máte v knihovně, a do kterých se vám chce, klidně i na úkor recenzního výtisku, do kterého se vám teď zrovna nechce.

Moje cesta v rámci spoluprací. 
Moje cesta k recenzním knihám začala u nakladatelství Fragment před hodně, hodně a opravdu hodně dlouhou dobou. Fragment měl hodně volnou ruku, takže nabízel všechny svoje knihy. Pokud bych se za tím měla ohlédnout, byla to hodně uvolněná a benevolentní spolupráce, někdy až moc. Po Fragmentu následoval Host, který své doby posílal pouze recenzní výtisky formou e-knihy, dneska je to jinak. Host je nakladatelství, se kterým se mi ze všech spolupracuje opravdu nejlépe. Přijmou negativní recenzi, snaží se vyjít vstříc, na čem se domluví, to pošlou a navíc neskutečně rychle. Pak následovala krátkodobá spolupráce s vydavatelstvím Mystery Press, kde se jednalo opravdu jen o dvě knihy, které mi žánrově seděly. Nějakou dobu jsem spolupracovala i s Metaforou, která vydává moje oblíbené beletrizované životopisy. Ale i u mě musel přijít zlom, kdy jsem si řekla, že už touto formou nechci pokračovat. Spolupráce jsem omezila na minimum. V této době jsem strašně ráda za tu Hostovskou a kývla jsem i na spolupráci s Fantom Printem, příležitostně tu mám ještě Oxford bookshop. To, že jsem se vzdala ostatních spoluprací, byl asi ten nejlepší krok, který jsem mohla udělat, všechno ze mě hezky spadlo, začala jsem číst prvotně knihy, které já chci a ne ty, které by nepřímo chtěl někdo jiný. Jestli se mi dýchá líp? To stoprocentně. 

Jak jste na tom se spolupracemi vy? Strašně ráda si přečtu o vaší cestě, o tom jak probíhají či neprobíhají, budu ráda, pokud se s námi podělíte o vaše zkušenosti. Zároveň doufám, že tento článek odpověděl alespoň na nějaké otázky ohledně spoluprací, každopádně kdyby vás ještě něco napadlo a odpověď jste na to nikde nenašli, určitě mi napište a já se pokusím, pokud to bude v mých silách, odpovědět.  

10 komentářů:

  1. Cesta v rámci spoluprací snad nikdy nekončí, někdy půl roku, možná tři čtvrtě roku zpět jsem brala prakticky cokoli, co se namanulo a v prosinci/lednu přišel podobnej zlom, o kterým mluvíš. Prostě se to nedalo zvládat a hlavně jsem v tom už neviděla smysl, byla jsem totálně přehlcená žánry, které mě nezajímaly a nelákaly. Než mi přišly lednový edičáky, nedokázala jsem si představit, že bych na email s nimi odpověděla, že si v tom měsíci žádný výtisk nevezmu. Od ledna se mi to stalo už třikrát u eurošky a dvakrát u albatrosu, což jsou vlastně moje jediné spolupráce. Do té doby jsem totiž, když jsem si nic nevybrala na první dobrou, zkoumala edičáky horem dolem, jenom abych si něco vybrala. Protože čím víc recenzáků, tím lepší blogger, čím víc knih, tím větší knihomol.
    Po lednu se dostavilo to, o čem se taky zmiňuješ - dejchá se mi o dost líp. A konečně se dostávám ke knihám, které si tu škudlím už dlouho, a které doteď nebyly prioritní, protože recenzáky. Myslím, že ideální řešení je brát si, co by si člověk jinak byl ochotnej koupit, protože na každým je vidět, kdy něco čte, protože chce, a kdy se do toho musí nutit. Druhá situace neháže dobré světlo na bloggera ani na nakladatele.
    Co se týče formy, pořád s tím bojuju. Psaná recenze je pro mě něco neznámýho a novýho, jsem zvyklá spíš na formát videa a on toho i ten virtuální papír unese míň než video. Rozhodně nejsem pyšná na to, jak jsem k některým "recenzím" přistupovala v minulosti, ale přijde mi, že to nejlepší a jediné, co člověk může udělat, je podívat se na sebe kriticky, poučit se z vlastních chyb a snažit se zlepšovat.
    No a konečně co se týče nějakých momentálních cílů, rozhodně tam figuruje Host, to je prostě sen :D Ale kdyby někdy dělal spolupráce Talpress, byl by tam taky. Osobně dost bojuju se sebevědomím /a s psanými recenzemi, ehm/, takže psát si o spolupráce je pro mě takovej hodně teoretickej koncept.
    V každým případě zajímavej článek, a jestli ses v komentáři dostala až sem, respekt :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dočteno, respekt si nechej, já raději zlatýho bludišťáka :D
      Já si myslím, že tahle cesta je u hodně z nás dost podobná. A každý k tomu svýmu STOP musí nějakým způsobem dospět. Jen někdo před tím zavírá oči víc a někdo zase vůbec. Já jsem to tak taky měla, u nakladatelství, které úplně nebylo můj šálek a měli povoleno všechno ... ale vybrat jsem nic nemohla, tak jsem to zkoušela formou, co by mi mohlo být asi tak blízký.
      Já to mám v tomto zase úplně naopak, video forma recenze je pro mě něco neznámého, jsem v tomto hodně velká konzerva a v uvozovkách na papír nedám dopustit. Psaný slovo, je pro mě psaný slovo a možná už jen z části proto, že jako člověk natáčet videa nikdy nebudu, protože na to nejsem ehhm dejme tomu že stavěná :D ... A myslím, že zrovna u tebe psaná recenze problém vůbec nebude -_-

      Vymazat
  2. Skvele napísané, najmä ten bod, že tie knihy vlastne nie sú zadarmo. Ak sa človek snažá robiť to naozaj poctivo, plus urobiť si k tomu nejaké fotky, prípadne promo cez sociálne siete, tak v podstate talentovaní bloggeri/instabloggeri vyprodukujú častokrát aj hodnotnejší obsah než je u vydavateľa cena knihy (keď sa porovná napr. Cena za topovanie príspevkov na sieťach a podobne) :-) Ja osobne napríklad spolupráce nemám, ojedinele keď ma osloví Zelený kocúr (s nimi je veľmi milá komunikácia) a občas nejaký začínajúci autor.
    Inak fungujem vrámci spoluprác cez redakciu webu Fantasy knihy, kde napr. Komunikáciu s vydavateľmi atď. Zastrešuje konkrétny človek, máme svoje interné pravidlá redakcie a za mňa je to super fungovanie 👍😅 Nemusím sa dohadovať s vydavateľmi, riešim čo ma naozaj baví - recenzie a sociálne siete a hlavne si vyberám knihy, ktoré ma zaujímajú 🙂🙂

    Napísala si super článok, dúfam, že si ho prečíta čo najviac ľudí a trošku aj pomôže zmeniť názor, že jasné, vaša recenzia nie je objektívna, lebo ste tú knihu dostali zadarmo (žiaľ, niektorí recezenti sa práve preto boja negatívnych recenzií a nepíšu ich) 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod tohle se klidně podepíšu zase já. To, jak to máš nastavené je úplně super a nemůže se stát, že by tě to nějakým způsobem dohnalo. Osobně taky doufám, že si tento článek přečte co nejvíce lidí, ale znáš to, někdo si to vezme asi až příliš osobně, i když to tak myšleno není, ale asi ani nechci a neumím to napsat, tak, aby to nebilo do očí :)

      Vymazat
  3. Taky jsem začínala s Fragmentem. Až jednoho dne přestali odpovídat na maily a tím to padlo. Mezitím jsem zkoušela spoustu dalších, někteří zůstali, někteří ne. Host mám taky ráda, ale dodnes dostávám jen e-booky. Spoluprací mám dneska stále několik, ale už jsem se sama rozhodla a po hodně letech došla do bodu, kdy si napíšu třeba během roku jen o tři knihy. Už se nenechám tlačit do něčeho, co nechci, jen abych měla odběry. Pokud se jim to nelíbí, není problém napsat a můžeme skončit. Mám spoustu vlastních knih, které potřebují přečíst. A navíc mi píší i samotní čeští autoři, které téměř nikdy neodmítám... Ale tím si musí každý projít, aby si ujasnil, co je pro něj dobré. Zda to všechno bude stíhat. Já si rozhodně hodlám udržet Palmknihy, které mi pokryjí široký záběr mých zájmů a ostatní, no to už záleží na nich, jestli mi to množství recenzí budou tolerovat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, já si ani moc nevybavuji, jak ta konverzace a celkově spolupráce s Fragmentem skončila, vím, že paní se jmenovala nějak Soňa Svačinová? Ale asi to bylo způsobeno tím, že, Fragment padl pod Albatros Media a oni si to ošéfovali už po svém. Znáš svoje limity je v dnešní době úžasná věc, stejně tak jako vědět, že to nedělám pro čísla, ale pro sebe a svoje čtenáře :)

      Vymazat
  4. Komplexný a dokonale výstižný článok, kde sa podpíšem?:D Osobne spolupracujem s Ikarom, Slovartom a SK Albatrosom - vydávajú knihy, ktoré ma zaujímajú a môžem si nastaviť vlastné tempo, takže som spoko. Neberiem si knihy pravidelne ani vo veľkých množstvách, pretože si nechcem pridávať stres alebo začať meškať, podľa mňa je dôležité byť k sebe úprimný o svojich možnostiach.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím souhlasím, bohužel ne každý dokáže nebo chce být upřímný ohledně toho, kolik vydrží. Ona ze začátku ta vidina knihy zadarmo je opravdu lákavá, ale v konečném důsledku to za to opravdu nestojí. A podepiš to na konci :D

      Vymazat
  5. Já sama jsem velmi alergická na hlášky typu kniha zadarmo a také sluníčkové recenze :D To je snad ještě horší. S tím se poté váže kvalita recenzí. Úplně nechápu, jak fungují spolupráce, kdy bloger napíše na web čtyři krátké odstavce, kde jeden je anotace a poslední doporučení a poděkování. A to nejkratší je posléze recenze, která navíc je úplně o ničem. Ale jak to sleduji dále, zrovna ti dostávají jednu knihu za druhou. Nepochopím, vážně ne :/

    Pak je tu další skupinka, kdy si lidé berou tolik knih, které navíc nejsou jeho parketou. Já bych si nikdy například nevzala knihy YA, pokud by to nebyl thriller. Vím sama, že to není můj žánr a mé hodnocení by proto nebylo objektivní. Vždy si vybírám knihy, které jak sama píšeš, bych si já koupila.

    Spolupráce je stále téma, která otevírá, jak vidíš, živé diskuze :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně vidím, že jsme se ve všem shodli :D ... Já jsem ráda, že jsou lidi, kteří to vidí stejně a uvědomují si to, či to šíří dál, protože taková spolupráce se pak v konečné fázi může stát hodně toxickou a nestojí to za to.

      Děkuji za komentář :)

      Vymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.