Recenze - Bloody Rose

Název: Bloody Rose
Autor: Nicholas Eames
Série: The Band
Díl: 2.
Počet stran: 544
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Orbit

Tam Hashford je unavená ze své monotónní práce v místní hospodě. Ještě unavenější je ale ze svého stereotypního života pod dohledem zničeného otce, který se nikdy nevyrovnal se smrtí její matky. Až se jednoho dne ve městě objeví slavná Krvavá Rose se svojí skupinou. Tam nemusí přemýšlet dlouho a ihned skočí po příležitosti stát se jejich bardem. Vždyť přece každá skupina, která za něco stojí, jednoho takového potřebuje. Tam si vždycky představovala svůj život jako jedno velké dobrodružství, ale cesta, kterou si zvolila Krvavá Rose je něco zcela jiného. Buď skončí slávou, nebo smrtí. Není nic mezi tím...

*******

Kanadský rodák Nicholas Eames se vzdal své herecké kariéry a divadla, aby se stal spisovatelem žánru epické fantasy. Kromě toho navíc holduje černé kávě, čisté whisky a video hrám. Snaha najít dobrého agenta a vydat knihu je dle něj zničující dřina, kterou přirovnává ke skoku ze srázu, kdy se často rozbijete o skály pod ním. Králové Wyldu si svoji cestu našli a zabrali si pro sebe neochvějné místo na poli fantastiky. Dostojí Bloody Rose svému slovu a postaví se králům s hlavou vzpřímenou? 

Nicholas Eames začal přesně tam, kde skončil, přihlédneme-li ovšem k faktu, že se dějově posunul o celých šest let vpřed. Co se mu rozhodně nedá upřít je to, že směle pokračuje ve své tradici neskutečně přehlceného světa, nad kterým čtenáři pravidelně cuká koutek. Je tu ale jistá změna, zatímco Králové využili svět jako jeden ze základních stavebních prvků, pro Rose je už jen jakousi berličkou. Přehršel nestvůr, jejich neuvěřitelná kombinace, artefakty, lehká bizarnost a snítka steampunku nicméně fungují v upřímné koexistenci. Může to znít jakkoliv neuvěřitelně, může to vznítit mnohé pochybnosti, ale nic z toho nezmění skutečnost. Atmosférou i světem se autorovi rozhodně podařilo navázat a je jen na čtenáři, jestli na to všechno bude pohlížet ve smyslu pocty fantasy žánru nebo jeho lehké parodie. Ani jedno není špatně do té doby, dokud si to užíváte. 

A že je rozhodně co si užívat. Nicholas Eames ve smyslu fantasy nenabízí příběh, ve kterém na každém kroku vytváří nové a originální prvky. Ne, ve skutečnosti jsou jeho knihy plné klišé elementů, předvídatelnosti, rychlosti a unáhlenosti. Rozhodně by si místy mohl dát na čas, ale ta podstata, to jádro je úplně někde jinde. Autor umí zasadit semínko poselství už do prvních vět příběhu a postupně je táhnout, vyvíjet a skomírat až do úplně poslední stránky. V tomto případě více než na původnost vsází na osobitost, ryzost, hořko-sladkost a emoce. 

Na jedné straně příběhu stojí pointa, poselství, na druhé straně stejnou měrou s nemenší hodnotou zase humor, vtip a sarkasmus. Humor zde má mnoho podobenství, je temný, nevhodný, vulgární, černý, urážlivý střízlivý, úsměvný i drsný, až na jedno, není násilný a nucený. Neskutečně baví a pohání už tak dějově neuvěřitelně dynamickou bombu. Sluší příběhu, sluší postavám a sluší i prostředí. Ruku v ruce si nahrává s hbitým stylem psaní, který nikterak nebrázdí vody hlubokého popisování, ale klouže zdárně po povrchu s občasným ponořením se. 


Rose, Freecloud, Cura, Roderick, Tam a Brune, jedna velká rodina, šest rozdílných příběhů, přesně půl tuctu propletených osudů. Nicméně každá jediná postava v příběhu potřebovala o špetku více času a nejvíce z nich právě hlavní hrdinka Tam. Její cesta byla zřejmá a Tam se potřebovala vyvinout do určité pozice, ovšem malý kousek jí chyběl. Stejně tak jako chyběl na straně vztahových záležitostí. Tempo, dynamika a značná přímost v tomto případě úplně neslouží svému účelu nosných vztahů, na kterých by se dalo stavět, aniž by se hroutily. A není to zrovna přátelská rovina vztahů, která tímto trpí.

Každá z postav do příběhu vnáší jiný element, jinou podstatu a zároveň jiné cíle zastřené cílem společným. Brune je ten typ chlápka, kterého by chtěla za kamaráda každá holka. Vždy je tu, vždy naslouchá. Roderick nemá rozhodně povahově daleko od notoricky známého Grovera z Percy Jacksona. Cura je zkrátka a dobře Cura. Pokud by každá holka chtěla Bruna za kamaráda, s Freecloudem bude na druhé straně lodi. A Rose? Ta vás bude zásobovat emocemi, zvraty, tvrdohlavostí a vrháním se do věcí po hlavě. Každý si zde zkrátka najde svého favorita.

“We slept beside them, fought beside them, bled beside them. We trusted them to watch our backs and save our asses – which they did, time and time again. And somewhere out there, between one gig and the next, something changed. We woke up one day and realized that home was no longer behind us. That our families were with us all along. We looked around at these miscreants, these motley crews, and knew in our hearts there was nowhere we’d rather be than by their side.”
- Nicholas Eames, Bloody Rose 

Nicholas Eames si svoje místo ve fantastice jisto jistě vytvořil a zaslouženě. Není to místo vydobyté originalitou, je to místo získané neskutečně odlehčenou fantasy jízdou, která nabízí daleko víc, než se na první pohled zdá. Je to místo získané srdcem. Svůj hlas ve fantasy se mu těžko odepře a oprávněně. Na Krále Wyldu se Krvavá Rose sice nevyšvihla, ale rozhodně stojí s hlavou vzpřímenou jako hodnotný nástupce. Teď už nezbývá než čekat na to, jaké eso v rukávu si autor ponechal pro závěrečný díl.

4/5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Oxford Bookshop.
Knihu můžete koupit na MegaBooks.cz

4 komentáře:

  1. Je pravda, že Králové Wyldu chytily moje oko asi měsíc zpátky, ale tak nějak jsem nevěděl jestli ano nebo ne. Asi tomu dám šanci.

    Honza

    OdpovědětSmazat
  2. Jednotka ma čaká na poličke a dúfam, že sa potom dostanem aj k tomuto pokračovaniu :-)

    OdpovědětSmazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.