Recenze: Percy Jackson - Prokletí Titánů

Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson
Podnázev: Prokletí Titánů
Díl: 3/5
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fragment


Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných, už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis?

Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa.
Vezmeme tě s sebou, chceš?


Hned poté, co jsem dočetla Moře nestvůr, jsem sáhla po třetí knize ze série Percyho Jacksona. Tento díl pro mě byl v mnohých ohledech jiný než předchozí díly a přece stejný. Tato kniha pro mě byla zlomová. Představuje pro mě jakýsi pomyslný most ke starším čtenářům. Vše se to projevuje jak na příběhu, tak i na postavách. Percy už není ten hlavní hrdina, kolem kterého se vše točí. V mnohých chvílích si musel poradit sám a mně přišel dost opuštěný. Na začátku mi ho bylo i líto.
Příběh je sám o sobě dospělejší, vyzrál. Dlouho jsem si nebyla jistá, čím to je. Pak mě napadlo jediné slovo - smrt. Smrt prostupuje příběhem víc než by mi bylo milé.

Na Olympu se konečně začíná něco dít. Bohové se zamýšlejí nad problémem, který by jim mohl hrozit ze strany Krona. Když už jsem zmínila ty bohy, někteří mě mile překvapili a jiní bohužel i zklamali.
Děj byl úžasný. Zajímalo by mně, kde Rick na všechny ty nápady chodí. Zápletka - super, promyšlená. Vše souviselo se vším a postupně se to skládalo v dokonalý celek. O překvapení v knize také nebyla nouze.
Autor své čtenáře opět nešetří a nasazuje jednu akční scénu za druhou. Příběh byl hezky dynamický a já jsem se nestihla nudit.

Rick přidal i po emocionální stránce. Ke smrti patří emoce. K radosti ze shledání patří emoce a ty mi tam prostě nechyběly. 

A ano, vím, že se opět budu opakovat, když řeknu, že spojení antického světa s moderním je prostě úžasný nápad. To mě nikdy neomrzí.


Percy prošel už dlouhou cestu a ta ho mění. V Titánech mi přišel smutnější, odkopnutější. Ne, že bych mu to přála, ale autor nám ukázal další jeho stránku. A to sice tu, že není jen kliďas, ale že dokáže mít velký strach. Percyho jsem si oblíbila už na začátku série a mé sympatie k němu přetrvávají. Je to netypický hrdina, který se bojí prohry, ale myslím, že by si v ní vždy dokázal najít něco pozitivního.
Hned na začátku a po celou dobu knihy mě strašně štval Grover. Byl jako parazit. Připadal mi v knize navíc. Jako břemeno, které ani není potřeba. On a ten jeho Pan mně vůbec nezajímali. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se v příběhu neukázal a byl zas někde za nevěstu.
Dějem zavířily i nové postavy, a že jich nebylo málo. Sourozence di Angelovi jsem si oblíbila hned na začátku. Nico byl sice otravný, ale myslím, že dějem ještě pěkně pohne. A ne v prospěch Percyho.

Dcera Dia, Thalia byla děsně protivná. Vůbec jsem se Percymu nedivila. Asi bych se neudržela.


Knihu hodnotím velmi kladně. Je to jeden z mých nejoblíbenějších dílů série. Jak už jsem řekla, byl pro mne zlomový v mnoha věcech a posunul děj zase o kousek dál. Konec mě sice nenavnadil, tak jako předchozí díly, ale těším se na další čtení.

Úžasná kniha, úžasné dobrodružství, úžasné pokračování. Percy Jackson snad nikdy neomrzí. Jen tak dál.

5/5

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment.
Knihu můžete sehnat zde.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.