Proč jsem řekla stop recenzním výtiskům?

Zdravím knihomolové,

dnes trochu obracím a přináším článek z docela jiného soudku. Možná jste si někteří všimli, že se pod mými recenzemi přestala objevovat opakující se poděkování, která směřovala k nakladatelům či knihkupcům za zaslání recenzního výtisku výměnou za sepsání recenze. Ano je to tak. Tato poděkování začala mizet někdy na jaře 2018, kdy jsem konečně dostala odvahu a řekla jsem si stop, protože tato forma spolupráce pomalu ale jistě ničila můj požitek ze čtení a z knih samotných. Někteří z vás určitě moc dobře víte, o čem mluvím. A ač tento článek neslouží k žádnému jmenovitému ukazování, některým by rozhodně prospělo se zamyslet a sáhnout si do svědomí, protože z této cesty se sklouzne velice rychle a velice lehce.

Ale pojďme se podívat na to, jaká byla moje cesta od prvních spoluprací až po tu, můžu říct vůbec poslední?

Knižní spolupráce a knihy "zdarma"?

Hodně z nás knižních blogerů zná ten pocit štěstí, když naváže první spolupráci ať už se samotným vydavatelstvím nebo knihkupectvím. Ještě o něco lepší je to v případě, kdy nás nakladatelství samo kontaktuje se zájmem o naše recenze a názory na knihy. A v tomto bodě to všechno začíná. Každá spolupráce může být nastavená o něco jinak, ale většinou probíhá na stejné lajně - dostanete nabídku knih, ze kterých si můžete vybrat, nakladatelství vám knihu většinou zašle (píšu většinou v kurzívě a tučně, protože známe i taková nakladatelství, která sice slíbí, ale skutek utek), a vy musíte většinou do měsíce knihu přečíst, napsat recenzi a tu následně zveřejnit. Termín pro zveřejnění recenzí se může také lišit. Vím, že třeba Mystery Press lhůty neudává, protože nechce mít recenzenty pod tlakem.

Já osobně jsem jako první začala spolupracovat s nakladatelstvím Fragment, z jehož nabídky si blogger v tu dobu mohl vybrat snad jakoukoliv knihu. Následoval Host, který zasílal recenzní e-knihy, pak Knihcentrum, Metafora a nakonec také Mystery Press. Vidina knih "zadarmo" je velkým lákadlem snad pro každého knižního nadšence, ale zde je potřeba si každou spolupráci opravdu promyslet a říct si, co se od ní očekává a jaké má čtenář svoje osobní limity nebo zdali chce být vůbec limitován. Není špatné chtít si nastavit spolupráci tak, aby vám vyhovovala, a abyste se cítili komfortně. 

Ono totiž věřte, že tyhle knihy až tak zadarmo nejsou.. Za knihami "zdarma" stojí totiž také nějaká ta práce, zvlášť když jde z pohledu bloggera o práci, no zkrátka poctivou. 

Přehlcenost a tlak

Problém začíná v době, kdy si knižní blogger na svá bedra vezme více, než dokáže unést. Recenzní výtisky se mu hromadí na stole, pod postelí, v knihovně i na místech, kde by jeden knihy vůbec nečekal. Upřímně jsem naštěstí do téhle fáze nikdy nedospěla. Můj problém s recenzními výtisky spočíval v tom, že si nikdy neplánuji, co budu číst, nedělám si žádné seznamy. Zkrátka dočtu knihu a nikdy nevím, jakou budu číst po ní, ale v případě knižních spoluprací jsem to měla nalinkované. Nutno říct, že tohle byla moje chyba, protože mě nikdo nenutil k tomu, abych si danou knihu na recenzi vyžádala! Ale když ono to tak lákalo!

Můj další problém tkvěl v nedostatečné zpětné vazbě. Jsem člověk, který při psaní zpětnou vazbu potřebuje, ale v případě těchto spoluprací ji málokdy dostane. Další svízel knižních spoluprací pro mě tkvěl v tom, že jsem se octla pod určitým tlakem. Neustále jsem musela myslet na to, že mám nějakou lhůtu a měla bych recenzi dopsat do určitého data, i když jsem třeba věděla, že mi hlavu nikdo neutrhne za to, že jsem se o něco zpozdila. I když jsem věděla, že na dočtení mám času spoustu. Prostě tu byl pořád červíček, který mě nahlodával a v podvědomí neustále šeptal, že bych se ke knize měla vrátit. Ať si každý říká, co chce, ten tlak tu prostě je, pokud Vám na tom, co děláte, záleží. 

Továrny na recenzní výtisky

Určitá část knižních blogerů si svoje blogy zakládá za vidinou získání knih zdarma. Nalijme si čistého vína, bylo to tak, je to tak a bude to tak. Někteří si svoje blogy ještě ani nezaloží a už píšou návrhy na spolupráce. Asi si nemusíme říkat, že by to takhle být nemělo. Je potřeba se vypsat, psát, psát a psát. Nikdo učený z nebe nespadl. Ale ještě před prvními návrhy a emaily o spolupráci je potřeba ujasnit si svůj styl, svoje potřeby a formy recenzí. Nestačí napsat jen to, že se vám kniha líbila a zkopírovat k tomu anotaci. Moře takových názorů si každý může přečíst na nejznámějších knižních platformách. 

Nutno říct, že v rámci recenzních výtisků z určité části (z jaké je opět na jednotlivci) mizí objektivita. Recenzent je chtě nechtě ovlivněn spoluprací. Je tu, i když třeba jen sebemenší možnost, že je blogger zaujatý.
Bohužel zde narážíme na neblahý vliv recenzních výtisků. Kniha je hrozná, ale abych mohla dostat další k recenzi nebo aby se mnou nebyla rozvázána spolupráce, vychválím ji do nebes. Bohužel i k takovým situacím dochází. Prosím vás, to, že dostanete knihu k recenzi, nutně neznamená, že recenze musí být sluníčková, abyste dostali další knihu zdarma. Piště co cítíte, ne to, co si myslíte, že chce druhá strana slyšet. Klidně napište negativní recenzi na knihu, která pro vás byla zklamáním. Pokud to druhá strana neskousne, nemáte co řešit. Ten pocit se zavděčit tam je, ano, ale je lepší se zavděčit upřímností.

S tímto problémem ruku v ruce kráčí, já osobně jim říkám "továrny na recenzní výtisky", tedy blogy, které si neustále vyptávají knihy k recenzi, chlubí se jejich množstvím na sociálních sítích a nestíhají je číst nebo je čtou až k neuvěření rychlými způsoby. I když si někteří myslí, že to patrné není, rozhodně to patrné je, jak na recenzích, tak na způsobu prezentování. Když máte dvě práce, do toho studujete, aktivně se věnujete nějakému koníčku a ještě ke všemu stihnete přečíst čtyřicet knih měsíčně, začne to vzbuzovat pozornost. 

Teď to asi chvíli vypadalo tak, že závidím těmto bloggerům, ale opak je pravdou. Zahlcenost recenzními výtisky bohužel vede ke ztrátě lásky ke knihám, prožitek je omezený a nejednou se člověk dostává do čtecího bloku. Právě teď jsem neskutečně ráda za to, že jsem tam, kde jsem, že nejsem pod výše zmíněným tlakem, čtu svým tempem a mám z toho upřímnou radost. A vím, že bych nikdy nedovolila, aby se pro mě knihy staly povinností. 

Výhoda recenzních výtisků?

Recenzní výtisky mají beze sporu i své výhody. Pokud chce blogger napsat opravdu dobrou recenzi, která neobsahuje pouze vyzrazení děje, více nad knihou přemýšlí, snaží se najít její pozitiva i negativa. Recenzní výtisky mohou také nejednomu rozšířit obzory, mohou čtenáře nechat nahlédnout do zatím nepoznaných žánrů, rozšířit náměty a myšlenky, o kterých lze přemýšlet. 

Jedna z velkých výhod také náleží faktu, že se čtenář k dané knize může dostat ještě před samotným vydáním. 

Závěrem

Pokud určitá forma spolupráce funguje a je oceňována z obou stran, není na ní nic špatného. Recenzní výtisky prostě mají svoje výhody a nevýhody, ať jeden chce či nechce, vyvarovat se jim dá jen těžko, jestli vůbec. Ale takhle je to prostě se vším. 

Každý má svoji vlastní cestu, svoje nastavené spolupráce a je jen na vás, jak se k nim postavíte. Jestli půjdete do tábora upřímných recenzí, nebo začnete vychvalovat knihy, abyste se zavděčili. Stejně tak má každý svoje vlastní hranice. Pokud je překročíte, může to fungovat, může to dokonce fungovat nějaký čas a posunout Vás to, posunout vaše pomyslné hranice, ale ne všichni jsme ze stejného těsta a časté překračování těchto hranic může vést až ke ztrátě lásky ke knihám. 

Já sama řekla stop recenzním výtiskům z výše uvedených důvodů a upřímně se mi ulevilo. Vinu za to, že jsem se dostala do situace, do jaké jsem se dostala kladu samozřejmě jen sama sobě. Sem tam si ještě nějakou tu knihu k recenzi vyžádám, pokud mě osloví samotný autor a jeho kniha mě zaujme, ráda si ji přečtu.

Rozhodně tento článek neberte tak, že vás nabádám k ukončení spoluprací, rozhodně jděte za tím, co vás baví, čtěte to, co vás baví a nenechte se recenzními výtisky hodně ovlivňovat. I když je to forma marketingové práce, pořád to jsou knihy, které by se měly číst s čistou hlavou a hledět na ně stejně, jako na ty ostatní. 

Určitě budu ráda, když mi napíšete, jak recenzní výtisky vnímáte vy, jaká byla vaše cesta, a co si o celé této problematice myslíte.