Recenze - Prozřetelnost ohně

Název: Prozřetelnost ohně

Autor: Brian Staveley

Série: Kronika Netesaného trůnu

Díl: 2.

Počet stran: 525

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Fantom Print

Brian Staveley prvním dílem ze série Kronika Netesaného trůnu, Císařovými čepelemi, značně zabodoval. Minulý rok u nás vyšel druhý díl - Prozřetelnost ohně, a ve stejném roce to nakonec ještě stihl samotný závěrečný díl. Brian Staveley byl přirovnáván k velikánům jako je G. R. R. Martin. Ale jejich díla se značně liší, každé je jiné a jinak postavené. A i když to bude asi ještě chvíli trvat, má Brian Staveley na to, utkvět v paměti mnoha čtenářů. I přesto, že Prozřetelnost ohně představovala poměrné zklamání.

Valyn, Adare a Kaden, tři sourozenci, tři císařovy čepele, každý na jiném konci světa s jediným cílem. Zachránit svoji zemi, přijít na to, kdo je zrádce a kam až spiknutí sahá. Jak se jim má tohle povést, když se od dětského věku neviděli a nemohou si být jisti, komu mohou věřit? Na jedné straně stojí Kaden, který se snaží přijít na to, jak cestovat starodávnými branami a pochopit, jak do sebe vše zapadá. Na straně druhé Adare, která se pohybuje v paláci zrady a v poslední řadě Valyn, který zradil svůj řád pro záchranu budoucího císaře...

"Zbraň je štítem. Nepřítel je přítelem. Co je spálené, znovu hořet nemůže."

Pojďme začít u toho, co se nepovedlo v prvním díle této série. Rozhodně to bylo neskutečné množství gramatických chyb a různých překlepů, které sice prostoupily i do dílu druhého, ale ne v tak značné míře. Druhým kamenem úrazu je mapa, která nebyla součástí prvního dílu. Naštěstí druhý díl už mapu měl. Autorem této mapy je Isaac Stewart. Co mi však není jasné, proč nakladatelství mapu nepřeložilo, když v textu operovalo s česky přeloženými výrazy. Tohle může být pro čtenáře matoucí.

Autor nabízí, kromě jiného, i tři plnohodnotné příběhy. V prvním díle tomu tak nebylo, protože Adare se tam objevovala jen zběžně. Nyní mají ale prostor všichni tři sourozenci. A ještě navíc autor rozehrává několik vedlejších scénářů. Co se samotného děje týče, mám pro něj jedno slovo - přehlcený. V tomto díle se toho stalo zbytečně tolik. Samozřejmě některé události ústily v další a také tvoří základy třetímu dílu, ale rozhodně se autor mohl některým zbytečnostem vyvarovat. Navíc některé odchylky včetně jednání hlavních postav byly nelogické. Děj měl v mnoha směrech rezervy, v mnoha zase přesahy a do třetice v mnoha aspektech byl skvělý. Od každého něco. Nelze ale říct, že by se mi líbilo celkové směřování příběhu, které bylo v první knize naprosto skvělé.

Pokud zmíníme svět, ve kterém se celý příběh odehrává, i zde na čtenáře čeká plno novinek, které odhalují minulost a historické události. Ale stejně jako u prvního dílu, i zde se jedná o jednotlivé, krátké díly skládaček, které dávají horko těžko v tak obrovském světě, nějaký pořádný ucelený blok. Navíc mnohé skutečnosti nejsou ani časově zařazené, takže představit si kam přesně zapadají je těžké.
Čtenář nicméně může očekávat nová místa, nové historky a také zaznamenat vlnu inspirace, kterou autor využíval i v prvním díle. 

I když autor oplývá opravdu neskutečným, neuvěřitelným a obdivuhodným stylem psaní, nedokázal se bohužel vyhnout mnoha hluchým místům, včetně směru příběhu, který po kvalitativní stránce prostě upadl. A protože má čtenář možnost vidět příběh z mnoha úhlů pohledů, padá i moment překvapení, chybí wow efekt a příběh je tím pádem i předvídatelný. S předvídatelností se autor už jednou pral a vypadá to, že svůj boj prohrál. Naštěstí se mu daří budit napětí, hlavně při akčních momentech. Kapitolky končí tak, že potřebujete okamžitě vědět, co se stane s postavami, ale nemůžete, protože následuje kapitola jiného ze sourozenců.

"Čím mrtvějším se člověk stává, tím je upřímnější. Lži jsou neřesti živých."

Velkým otazníkem v případě druhého dílu byla rozhodně Adare, která v díle první vykazovala značný potenciál, ale nedostala tolik prostoru. No, možná to bylo dobře, protože pokud autor chtěl, abychom Adare nenáviděli, rozhodně se mu to povedlo. Adare dělala jednu nelogičnost vedle druhé, zabíjela potenciál příběhu a stahovala ho. Byla hloupá a naivní. Nechala s sebou manipulovat a orat. Zrazovala své blízké a raději sázela na černého Petra. 

Valyn byl také poněkud jiný. I on vlastně podnikal jednu akci horší než tu druhou. Sem tam mi chybělo vysvětlení toho, proč udělal, to co udělal. Když se vysvětlení dostavilo, nestálo za nic. I on prokázal jistou míru naivity. Od kettrala, který toho hodně prožil a zvládl, by měl být rozhodně zkušenější a ne tak zbrklý. Možná mohl více přemýšlet, než používat vulgární výrazy a vynucovat si autoritu.

Postava, která mi byla během prvního dílu nejvíce vzdálená, se mi naopak nejvíce přiblížila. Kadenův příběh měl šťávu, měl zajímavost a měl spád. Kaden přemýšlel, jak vyřešit situaci hlavou a ne bojem, což je pravděpodobně jeden z největších rozdílů mezi sourozenci. Byl přemýšlivý a prošel snad největším vývojem

"Často není žádné dobré cesty. To však neznamená, že máme přestat kráčet."

Druhý díl Kroniky Netesaného trůnu byl rozhodně slabší než ten první. Jestli to byl díl přechodný, se dozvíme se samotným vrcholem trilogie. Nicméně Brian Staveley je autor s velkým potenciálem. Umí napsat příběh velice čtivě. Jeho styl psaní je kromě vymyšleného světa jedna z nejlepších věcí na jeho tvorbě. Škoda, že se do jeho příběhu dostalo tolik nelogičností a děj tak lehce upadl. Stejně tak to je i s hlavními postavami. Nicméně příběh má spád, je místy napínavý, ale předvídatelnost a různé úhly pohledu mu moc nepřidávají.

Osobně se těším na závěr této trilogie a doufám, že mi autor vytře zrak. Také doufám, že se k nám dostanou dodatkové povídky a stand-alone příběh o Pyrre.

3/5