Minirecenze 14

Zdravím knihomolové,

po nějaké době jsem konečně vyplodila nějaké ty skromné názory na tři opravdu, ale opravdu rozdílné knihy. Máme tu jednu doplňkovou, povídkovou knihu k sérii Iron Fey od Julie Kagawy, dále humorem a sarkasmem napěchovanou "knížečku" od známé herečky Lauren Graham, která propůjčila svoji tvář seriálové Lorelai Gilmorové, a v poslední řadě méně známý thriller od francouzského autora.

Do které byste se nejraději pustili vy?

The Iron Legends - Julie Kagawa

Pokud jsou čtenáři Železné víly a její spin-off série zklamaní, že dobrodružství v tomto světě končí, je tu ještě jedna možnost, jak se do něj vrátit, pokud jste tak ještě neučinili. Jedná se o tři doplňující povídky k původní tetralogii. Povídky lze samozřejmě číst po jednotlivých knihách, ale klidně také samostatně na konci. 

Je škoda, že jedna ze tří povídek byla naprosto zbytečná a nic moc nového do světa Férie nepřinesla. Spíš nic než moc. Vůbec by nebylo na škodu, kdyby povídka v knize nebyla nebo kdyby byla nahrazena jinou, nosnější. Nicméně tento nezdar vyvažují další dvě povídky, které jsou srovnatelné s úrovní samotného příběhu. Nejenže jej skvěle dokreslují a vyplňují pukliny, které se objevují mezi jednotlivými příběhy, ale také ukazují další zákoutí autorčina světa. 

Nechybí staré známé postavy, jejichž charaktery zapadají přesně tam, kam mají. Jsou příběhy, kde se autorům prostě nepodaří udržet charakter postav a sklouzávají tak k někomu jinému, ale v tomto případě vždy víte, ke komu se vracíte. Opět nechybí akce, dynamika, svižnost. Ale samozřejmě také velká předvídatelnost. Julie Kagawa píše především pro mladší věkovou kategorii, takže staršího čtenáře na 100% neuspokojí. Ale její knihy jsou plné krásných a pravdivých myšlenek, které mohou mladšího čtenáře určitým způsobem formovat. Není potřeba dodávat, že tuto sérii vždy ráda doporučím.

Talking as Fast as I Can: From Gilmore Girls to Gilmore Girls, and Everything in Between - Lauren Graham

Lauren Graham se nejvíce proslavila svojí rolí Lorelai Gilmorové v nesmrtelném seriálu Gilmorova děvčata, kde si zahrála jednu z hlavních rolí po boku Alexis Bledel. V roce 2013 Lauren vyšel debutový román Jednoho dne, možná... A nyní mají fanoušci možnost lehce nahlédnout do Laurenina osobního života a jejího vztahu ke Gilmorkám. Říkám lehce, protože jestli čekáte historky z natáčení, zajímavosti a různé další novinky z oblasti natáčení Gilmorek, budete pravděpodobně zklamaní. Lauren se Gilmorkám sice věnuje, ale trochu z jiného úhlu pohledu, do vyprávění promítá spíše svůj vztah k různým hercům a samotnému seriálu i návratu do něj. 

Tato kniha je vtipné, sarkastické a upřímné cosi, co bych vlastně ani nenazývala autobiografií, spíše takovým stručným průřezem nejdůležitějších okamžiků autorčina života. Lauren se nebojí udělat si sama ze sebe i z druhých srandu, z celého vyprávění srší emoce a hlavně máme možnost podívat se na svět Gilmorových děvčat očima člověka, který se na nich několik let podílel. V některých momentech je těžké neztotožňovat Lauren s Lorelai, protože budete mít pocit, jako by dané řádky psala seriálová máma šestnáctileté Rory. A možná to bylo i záměrem? 

Nemohu říct, že by byla tato kniha čistým zklamáním, ale myslím, že mohu mluvit za mnohé, když řeknu, že jsem čekala trochu víc, trochu víc z Gilmorových děvčat, která jsou rozhodně studnicí mnoha informací a inspirace.

Na stranu druhou, kniha je psána opravdu příjemným a vtipným stylem, navíc se v ní najde plno pravdivých a upřímných okamžiků.

Křik - Nicolas Beuglet

Nicolas Beuglet je méně známým francouzským spisovatelem, jehož debutový román Křik (Le Cri) vyšel již v roce 2016. Jedná se více méně o dobrodružný thriller, který je inspirován skutečnými událostmi. Vše začíná v Norsku, kde za podivných okolností zemře v psychiatrické léčebně muž beze jména. Tato událost ale odstartuje něco daleko závažnějšího, něco co sahá až k hrůzným pokusům 20. století.

Křik je knihou, která se čte opravdu neskutečně. Autor nezabředává do zbytečně dlouhých popisů a svoji knihu doslova vystavěl na dynamice, akci a dialozích. Vše je velice hbité a rychlé. Předvídatelnosti se tu také dotkneme a nesmíme zapomenout na několik klišé prvků, které jsou opravdu průhledné. Některé akční momenty by také mohly být lépe zpracované a příběh by tak mohl být uvěřitelnější. 

Pokud máte strach z romantické linky, můžete být v klidu. Romantiku v knize sice také najdete, ale v poněkud omezené míře. I když je to jeden z aspektů, který knize vůbec neseděl, protože právě tato linka působila jako uměle vytvořená a bez pořádných základů. Trochu záležet si mohl autor dát i na psychologii hlavních hrdinů. Mohl se do nich více opřít. 

Kolem a kolem mi Křik připomíná tvorbu Jamese Rollinse, který jde ale více do hloubky. Jádro Křiku je velice dobré, ale chybí doťuknout právě ten zbytek, jako jsou postavy a jejich vztahy, předvídatelnost a další okolnosti.