Recenze - The Young Elites

Název: The Young Elites

Autorka: Marie Lu

Série: The Young Elites

Díl: 1.

Počet stran: 355

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Putnam Adult

Marie Lu  je další velice známou a v dnešní době hodně publikovanou autorkou v oblasti Young Adult literatury Ani čeští čtenáři nejsou ochuzeni o její knihy. Kromě série The Young Elites (Mladí vyvolení) má autorka na vrubu ještě sérii Legenda a nově publikovanou knihu Warcross. Ale pojďme se na zoubek podívat prvnímu dílu série Mladých vyvolených, kteří u nás dostali dosti nevábné obálky, díky kterým odradily řadu potenciálních čtenářů. 

Adelinu Amouteru změnila horečka krve. Před deseti lety se její zemí prohnala epidemie smrtící choroby. Většina nakažených zemřela, ale děti, které přežily, vyvázly s podivnými cejchy. Adelině se zbarvily vlasy a místo levého oka má teď jen klikatou jizvu. Její krutý otec věří, že je malfetto, které ničí pověst rodiny a stojí v cestě jejich štěstí. O některých přeživších se však říká, že mají víc než jen jizvy - věří se, že mají záhadné a mocné dary, a přestože jejich totožnosti zůstávají skryté, začalo se jim říkat Mladí vyvolení... (Anotace převzata z Databáze knih)

Kolem a kolem je první díl Mladých vyvolených jedno velké, a místy nepovedené klišé. Celý příběh je naprosto primitivní a točí se z velké většiny jen kolem hlavní dějové linky. Jedná se o klasický námět utlačované skupiny s výjimečnými schopnostmi, která chce sama pro sebe také nějaká práva a vše bude řešit pokusem o převrat. Originality na tom jeden moc nenajde. Nicméně to není vše. Tato zápletka se totiž dostává do středobodu celé knihy a není prostor na nic jiného. Jako by nás autora zavřela do krabice se třemi postavami, jejich jedním problémem a nepustila nás ven. 

Po dočtení si neustále kladu otázku, v jakém světě se tento příběh odehrává, jaký panovnický rod je u vlády, co všemu předcházelo, a co se přesně stalo, že jsou hlavní hrdinové v této fázi. Jediné na co dokážu odpovědět je fakt, že je tento svět inspirován zeměmi, jako je Španělsko, Portugalsko. 

Příběhu samotnému prostě chybí ta omáčka, kontext, dokreslení, svět. Příběh sám o sobě, bez těchto věcí prostě neobstojí.

Dalším otazníkem je fakt, že se autorka rozhodla nahlížet na příběh očima dvou týmů. Těch "dobrých" kteří bojují za zlepšení i těch "záporáků". Jenže v tomto případě autorka samu sebe, ale také své čtenáře okradla o momenty překvapení. Některá tajemství byla vyzrazena příliš brzy, takže žádný wow efekt se nekonal a příběh získal ještě navíc předvídatelný ráz. S tímto vším ruku v ruce kráčí nedostatek napětí žádné větší emoce a hluchá místa. Příběh je sušší, nudnější a na akčnějších momentech  se zrovna také stavět nedalo. 

Vše se lehce zlepšilo asi tak od dvousté strany, což je docela pozdě, protože za dalších asi 150 stran příběh končí. Akce se navýšila a příběh začal dynamicky odsýpat, dostal spád a mířil do "zdárného" a samozřejmě také otevřeného konce, jak je u podobných typů knih zvykem. Samotný závěr knihy je opravdu lehce zachraňující. 

“It is pointless to believe what you see, if you only see what you believe.”

Naším hlavním průvodcem tímto příběhem je Adelina, kterou také stihla horečka a zanechala na ní svůj otisk v podobě stříbrných vlasů a jednoho oka. Nicméně to není všechno. Jako většina takto postižených i Adelina má zvláštní, děsivé schopnosti. Ale tyto schopnosti ještě navíc něčím vybočují z řady. V případě Adeliny si autorka s touto postavou rozhodně mohla více pohrát a prokreslit ji, protože potenciál a základy na to měla. Nakonec ale Adelina zůstává dívkou stejně suchou a do jisté míry nudnou, jako samotný příběh. Je to ten typ postavy, na kterou nebudete po dočtení myslet, která ve Vás prostě nic nezanechá, která je Vám de facto jedno.

Další důležitější postavou je Enzo, který je sice pro příběh docela podstatný, ale moc prostoru v něm také nedostává. Má to být takový ten hrdina, který je strašně nemilosrdný a krutý, nepřístupný, jenže ve skutečnosti autorka nedbala na jeho vývoj, jeho prostor, takže tak vůbec nepůsobí. 

Za zmínku ještě stojí Teren, jehož krátké částí byly poněkud zbytečné. Vlastně tam ani nebyl potřeba, protože právě jeho části kazily výše zmíněný moment překvapení. 

Jsou také potřeba zmínit vztahy mezi hlavními hrdiny. Ale ty jsou na tom docela obdobně. Jsou málo prokreslené, nedozrálé, což v konečném důsledku samotnému příběhu ještě více ubližuje.

“I am tired of being used, hurt, and cast aside. It is my turn to use. My turn to hurt.”

Tak jo, kdo všechno si chce přečíst Mladé vyvolené a kdo všechno si chce přečíst druhý díl této série?

Za mě jsou jedinými pozitivy této knihy konec a grafické zpracování původní obálky, protože ta česká je naprostý výsměch. Sama jsem na vážkách, jestli si přečíst druhý díl nebo ne, protože ten konec opravdu nebyl tak špatný. Možná se k němu opravdu jednou dostanu. Dle ohlasů je na tom totiž líp než tento první díl.

2/5