Recenze - Prachmistři: Příslib krve

Název: Příslib krve

Autor: Brian McClellan

Série: Prachmistři

Díl: 1.

Počet stran: 522

Rok vydání: 2016

Nakladatelství: Talpress

Brian McClellan je uznávaný americký spisovatel a tvůrce světa Prachmistrů, do kterého prozatím spadají dvě série a několik povídek. Snad před každým autorem, který se plánuje pustit do žánru fantasy, stojí nelehký úkol. Přijít s něčím novým, ať už se to týká magie, bytostí nebo třeba originality světa či uchopení hlavních hrdinů. Takže, přinesl Brian McClellan do tohoto žánru něco nového, díky čemuž se Prachmistři navždy vryjí do podvědomí čtenářů nebo se zařadí do fronty již použitých klišé motivů?

Polní maršál Tamás svrhl svého krále, aby hladovějícímu lidu přinesl chleba, jenomže převratem také vyprovokoval válku v Devateru států, vnitřní útoky fanatických roajalistů a nenasytnou honbu za penězi a mocí mezi svými údajnými spojenci. Tamás, na hranici svých sil, spoléhá na to, že několik jeho zbývajících prachmistrů udrží mír. Chaosem se však šíří zvěsti. Povídá se o zlomeném slibu, znameních smrti a bozích opět kráčejících po zemi. Těm starým pověstem ale nikdo nevěří. /Anotace převzata z Goodreads)

Nutno říct, že hned na úvod autor čtenáře hází rovnýma nohama do rozjetého příběhu, a je jen na čtenáři, jak rychle se vzpamatuje a začne žít v novém světě, nové zemi, ve které právě došlo k převratu. Autor opravdu na nic nečeká a doslova protahuje čtenáře novými pojmy, novou hierarchií, strukturou a formami magie. Ne vše na první pokus dokonale vysvětlí, takže na některé souvislosti si čtenář musí chvíli počkat. Ale nebojte, autor vás bez vysvětlení zkrátka nenechá, musí si něco nechat do zásoby, takže informace o novém světě jsou servírovány téměř po celou dobu příběhu. Na samotném konci čtenář zjišťuje, že jich není dost a potřebuje víc.

Když už jsme u toho světa, ten se skládá z takzvaného Devatera států, kdy každý stát má svoji královskou kabalu něco jako uctívané ochránce panovníka. Každá oblast je samozřejmě jiná, ale pro čtenáře se domovem stává Adro. První zajímavou věcí na tomto světě je fakt, že disponuje svojí vlastní magií. Tato magie má několik forem, je netypická, jiná, svěží a originální. Má nápad, má smysl a grády. 

Co se charakteristických prvků světa týče, zde se autor inspiroval dobou napoleonských válek, takže nečekejte středověké rytíře ani trubadúry, ale střelné zbraně! 

Bohužel i zde se najde několik do očí bijících nesrovnalostí.

Příběhem nás provází hned tři hlavní postavy, velmi odlišné jak postavením, tak údělem. Polní Maršál Tamás, který stojí za celým převratem je vesměs sympaťák a chlap na správném místě. Nicméně je opravdu velká škoda, že do něj autor jako do hlavního strůjce povstání, nevnesl více politiky a příběhu tak nepřidal na komplexnosti. Očima mladého Taniela čtenář nahlédne do armády a schopností Prachmistrů a zažije nejedno překvapivé dobrodružství. Společně s vyšetřovatelem v penzi Adamatem je možné se podívat pod povrch několika záhad. 

Problém je, že postavám něco chybí, postrádají šmrnc, stěží dokážou vyvolat nějaké emoce, větší sympatie. Dialogy a vztahy by také snesly více prostoru a přitvrzení. 

Příslib krve je neskutečně čtivou záležitostí. Autor oplývá svižným stylem psaní. Do příběhu promítá velké množství akce. Na rozsáhlejší popisy ho jeden moc neužije. Tohle všechno zaručuje neskutečnou dynamiku, která se na samotném konci ještě zdvojnásobí. Nechybí napětí, které je také doménou spíše posledních sta stran. A jak to tak u trilogií bývá, otevřený konec v tom nejhorším.

*******

Brian McClellan má s prvními Prachmistry opravdu dobře našlápnuto, ale bohužel k dokonalosti bude muset ještě pár kroků ujít. Asi největším problémem jsou postavy, jejich vzájemné vztahy a dialogy. Myšlenky postav sice ukážou mnoho, ale autor by tyto myšlenky měl spíše promítnout do jejich vzájemných rozhovorů. 

Neškodilo by trochu více politiky a v pokračování snad i více informací o světě. Pokud však hledáte něco nového a originálního ve fantasy literatuře, s Prachmistry zkrátka nemůžete šlápnout vedle.

3,5/5