Název: Taťána a
Alexandr
Autorka: Paullina
Simonsová
Série: Taťána a
Alexandr
Díl: 2.
Počet stran: 405
Nakladatelství: Ikar
Druhý díl
legendární romantické ságy pokračuje. Cesty Taťány a Alexandra se rozdělují.
Taťána se pokouší přežívat v cizí zemi bez Alexandra, a o to stejné se pokouší
ale také Alexandr. Jenže do konce války zbývají ještě dva roky.
Měděný jezdec,
první díl ze série Taťána a Alexandr byl všechno. Byl strhující, obdivuhodný,
čtivý a bezkonkurenční. Po jeho dočtení má čtenář chuť okamžitě se pustit do
druhého dílu, který však takových kvalit nedosahuje. Příběh začíná rokem 1943,
Taťána je v Americe, Alexandr ve spárech Sovětského svazu. Pokud však hned na
úvod čekáte něco strhujícího, nečekejte. Opravdový příběh se totiž začne
odvíjet zhruba až o sto stran později. Proč? Taťánin a Alexandrův příběh se
prolíná a Alexandrovým dětstvím v Sovětském svazu a postupem v Rudé armádě. Aby
to nebylo tak jednoduché, pomocí vzpomínek hlavních postav se autorka vrací k
událostem prvního dílu, což bylo naprosto zbytečné a zdlouhavé.
Velkou roli hraje
rozdělení příběhu mezi Taťánu a Alexandra. Zatímco Taťánin příběh po velkou
část knihy stagnuje, s Alexandrem se to hezky rozjíždí. V prvním díle mu moc
prostoru dáno nebylo, a to je teď plně vynahrazeno. Přes jeho postavu čtenář
prožívá dobrodružství od vyslýchání NKVD po akci na bitevním poli. Skrze
Alexandra je do příběhu šikovně vsunuta také kritika komunismu a Sovětského
svazu.
V oddělených
příbězích je velký prostor pro emoce a city. I když je ani Taťána, ani
Alexandr, nemají komu svěřit, přesto zde jsou. Představují zapomnění, vnitřní
boj a rozervanost postav, ať už se jedná o zabíjení pro lásku či léčení
umírajících pro naději. Oba se se svojí ztrátou snaží vypořádat po svém. Taťána
se pokouší žít, v jejím případě alespoň přežívat, Alexandr se zase snaží nic
necítit.
Velký problém jsem
měla s uvěřitelností druhé poloviny příběhu. A to je vlastně ten hlavní problém
toho, proč byl druhý díl spíše zklamáním. Protože už od druhé poloviny knihy
čtenář tušil, kam příběh směřuje, a jak jedině může skončit. Autorka se dostala,
jak to nazvat, k lásce, jež hory přenáší, kterou nezastaví ani nejpřísněji
střežené pracovní tábory, ani vzdálenost, ani vojáci. A tomuhle šlo bohužel už
těžko uvěřit. Taťánin příběh mohl čtenář lehce přeskočit, stejně věděl, kam se
Táňa dostane. A Alexandrovi hrdinské činy se postupně začaly vlévat do jedné
šmouhy a začaly být monotónní.
Kvalitu si ale
jistě udržel vypravěčský styl. Paullina Simonsová je paní vypravěčka, která
dokáže podat téměř pěti set stránkovou knihu takovým stylem, že máte chuť číst
dál a dál. Kniha je vskutku čtivá, k čemuž přispěly i zápletky a pár nečekaných
zvratů.
Skvěle je vykreslen
i kontrast mezi Taťánou a Alexandrem. Taťánin příběh v Americe nebyl až tak
strhující jako Alexandrův. Přesto to byla ta stará Táňa, která byla v mnohých
případech opravdu na jednu dobře mířenou facku. Přesto jsou vlastnosti, které
se na ní obdivovat dají - vezměte si třeba takovou odvahu, tvrdohlavost a
úsilí. Bezohlednost mě na ní ale opravdu mrzela.
Na druhé straně tu
byl Alexandr v Evropě, který nepociťoval pohodlí, právě naopak. Neměl nic,
pouze svoji vojenskou hodnost a zbraň v ruce. I když byla Alexandrovi věnovaná
podstatně velká část příběhu, nemůžu tvrdit, že jsem si ho oblíbila. Mnohdy
jsem ho ani nechápala, a vlastně jsem ani nechtěla.
Abych to shrnula,
byla jsem zklamaná, to ano, ale přesto jsem i tak ráda, že jsem měla možnost si
knihu přečíst a rozhodně dám šanci i poslednímu dílu. Velké množství druhých
dílů je nepovedených či slouží jako přestup mezi prvním a třetím dílem.
Uvidíme.
Knihu doporučuji,
ale nečekejte od ní to, co jste dostali od dílu prvního. Velké zklamání pro mě
představovala neuvěřitelnost závěru knihy a předvídatelnost. Chválím ale
vypravěčský styl, napětí i některé zápletky.
3/5
Žádné komentáře:
Okomentovat