Název: Tolkien - Na
březích Středozemě
Autor: Vincent Ferré
Počet stran: 306
Rok vydání: 2006
Nakladatelství: Mladá
fronta
Tolkien: Na březích Středozemě je první francouzsky
psanou knihou, jež se do hloubky zabývá Tolkienovým nejslavnějším dílem,
trilogií Pán prstenů. Jde o svého druhu průkopnickou práci a vůbec první hlubší
analýzu Pána prstenů, již nyní dostávají k dispozici i čeští čtenáři.
Na pozadí starých mýtů a moderních teorií románu nám Ferré nejprve
představuje svět, v němž se odehrávají dobrodružství Froda, Gandalfa, Aragorna,
Legolase a dalších románových postav. Zasazuje Pána prstenů do kontextu
Tolkienova díla a zabývá se jeho vztahem k žánru fantasy. Ve druhé části knihy
se pak věnuje tématu smrti, jejíž zkušenost je podle něj zásadní pro vývoj
všech postav Tolkienovy trilogie a koneckonců i pro vyústění boje o Prsten.
Na březích
Středozemě je opravdu hlubokou sondou do trilogie Pán Prstenů, která pojednává
o postavách, Středozemi, žánru, mytologii, pramenech a z velké části o smrti.
Je to kniha, která se nedá číst pouze jednou, protože po prvotním čtení toho
čtenáři opravdu hodně uteče, a myslím, že ani nedokáže vše vstřebat. Čtenář
prostě musí vstřebávat, vstřebávat, vstřebávat, a stejně to prostě nestačí.
Nemyslím si však, že bych si knihu ještě někdy přečetla.
Základem této knihy
tvoří srovnávání. Autor srovnává na každé stránce, téměř v každém odstavci.
Nejsem žádným odborníkem na Tolkienovo dílo, spíš si jeho tvorbu užívám. Proto
mě některá z těchto přirovnání překvapila, jiná byla naprosto absurdní. Osobně
bych Gluma nikdy nepřirovnávala k upírovi, který saje krev, ale autorovi tohle
proti srsti rozhodně nebylo. Šel až moc do hloubky. Z knihy jsem měla pocit
toho, že prostě musel za každou cenu přirovnávat, že jiná cesta nevedla. A já
ze všeho toho srovnání byla brzy unavená. Na druhou stranu jsem v knize ocenila
ty části, které mi pomohly pochopit určité souvislosti, či věci, kterým jsem
při čtení nevěnovala pozornost.
Autor si v úvodu
vytyčil pár cílů, kterých chtěl dosáhnout. Chtěl pomoci čtenářům, kteří již
Pána Prstenů četli dílo zcela pochopit. Nejsem si jistá, že zrovna tohoto cíle
se mu podařilo dosáhnout na sto procent, protože já se asi nikdy nezbavím
přirovnání Samvěda k Romeovi. Dále chtěl přiblížit trilogii té oblasti publika,
které se ke čtení nechystá. Nedokážu si představit, že bych si po téhle knize
Pána Prstenů ještě přečetla. Ať už z důvodu toho, že pro nečtenáře Pána Prstenů
je kniha plné spoilerů nebo toho, že by mě autorova přílišná analýza asi
odradila.
Graficky je kniha
skvěle zpracovaná, přehledná. Pro lepší orientaci bych obsah dala na začátek a
ne na konec, ale to je jen taková drobná poznámka. Pod krásným přebalem pak
čeká hezky zelená kniha. Kromě samotného textu je kniha plná poznámek a odkazů,
myslím, že bez nich by byla kniha poloviční.
Už ze samotné
recenze vyplývá, že jsem knihou rozhodně nadšená nebyla spíše naopak. Její
čtení mi přineslo málo toho, co hodnotím jako pozitivní. Tato hluboká analýza
Pána Prstenů se snaží čtenáři tuto trilogii přiblížit, což byl také autorův
prvotní cíl, ale myslím, že splnit se mu ho nepovedlo.
Překvapila mě
absurdita některých přirovnání, podle mě šel Vincent Ferré až moc do hloubky, četl až moc mezi řádky
a přeháněl to. Přesto je z knihy znát, že se v Tolkienově tvorbě vyzná. Je také
možné, že chyba byla na mé straně, že jsem některé věci ani nepochopila a
nedokázala je vstřebat. Každopádně se v dohledné době ke knize vracet nehodlám
a ani ji nebudu doporučovat dál někomu, kdo Pána Prstenů nečetl. Znalý čtenář,
ať si knihu klidně přečte, pokud má chuť analyzovat, srovnávat a přirovnávat.
2/5
Žádné komentáře:
Okomentovat