Název: Ztraceno v
písku
Autorka: Ivana
Špičková
Počet stran: 448
Nakladatelství: Millennium
Publishing
Rok vydání: 2014
Třetí historický román talentované spisovatelky Ivany
Špičkové se začíná odvíjet roku 1662. Loď Santa Charlotta převáží malé
křesťanské děti do italského Palerma. Ve Středozemním moři je však loď
přepadena piráty a děti jsou prodány. Jejich další osudy v muslimském otroctví
se v tomto strhujícím románu čtou jedním dechem.
Nell a Arnaud
poprvé v životě plují na lodi a od ostatních dětí se na první pohled liší -
zajímá je dobrodružství a snaží se prozkoumat co možná nejvíce. To však ještě
netuší, že jejich loď bude přepadena piráty, a oni sami budou odvlečeni do
otroctví, ve kterém se budou muset vyrovnat s většími hrůzami než mořskou
nemocí či životem v bídě. Ale budou se schopni přizpůsobit muslimskému světu a
jejich pravidlům? Nebo se se svým životem v otroctví nikdy nesmíří?
Historický román,
Ztraceno v písku, je kniha, ze které mám po přečtení neustále smíšené pocity.
Úvod příběhu započal fakt slibně, no opravdu - seznámení se s hlavními
postavami, a hned na to první zvrat, napětí a hlavně očekávání. Pár let pobytu
s Arnaudem a převážně Nell v otroctví, kdy se čtenář seznamuje se zvyky
muslimů, jsou také ocenitelným a přínosně stráveným časem. Ale pak v knize
nastává zlom, a i když je příběh okořeněn zvraty a i nějakou tou akcí, místy se
vyskytují nudnější části.
Kniha je opravdu velké
sousto. Autorka, Ivana Špičková, se zajímá o historii, a to je na příběhu dost
znát. Podává čtenáři v knize neuvěřitelné množství informací o životě muslimů,
otroctví, ale i světových poměrech. Avšak neustálý příval informací a popisných
částí byl v některých místech opravdu vyčerpávající. Příběhu by neuškodilo na
některých místech tuto přemíru informací proškrtat nebo i vypustit. Avšak jsou
i tací čtenáři, kteří tohle na knize obdivují nejvíce, zvlášť u historického
příběhu, kde je historický kontext opravdu hodně důležitý, a bez kterého by se
příběh mohl odehrávat kdekoliv.
Zvratů a nečekaných
událostí se v knize najde opravdu hodně. Příběh je podán velmi naturalisticky,
drsně a přirozeně. Dialogy mezi postavami jsou velmi žádoucí, mají hlavu a patu
a celému příběhu dodávají šmrnc.
Ústředními
postavami příběhu jsou Nell a Arnaud, tedy hlavně Nell, což je obrovská škoda.
Na začátku bylo patrné, že hlavní slovo budou mít oba tito hrdinové, ale
autorka se zaměřila převážně na Nell. Ale bylo by stejně zajímavé sledovat
otroctví i ze strany opačného pohlaví.
Nell je
charakterem, který dokáže vyvolat rozporuplné reakce. Na některých místech mi
opravdu vadila, byla nevyzrálá a nesmírně naivní. Její uvažování bylo mnohdy
nelogické. Ale tyto chvíle vyvažovala doba, kdy byla Nell velmi statečná,
obdivuhodná, myslela na druhé dříve než na sebe, a to hlavně na samém závěru
knihy, kde jsem si ji dokonce i oblíbila.
Arnaud, který se v
knize neobjevoval tak často, je příjemný mladík. Je dynamický, jedná velmi
impulzivně. Má milou, i když žárlivou povahu. Přišel mi dost odstrčený.
Mojí snad
nejoblíbenější postavou se stal Keith. Byl nesmírně sympatický, ochranářský a
snažil se pomoci ostatním. Jako by si vždy věděl rady, vždy věděl, co má
udělat, co může pomoci, a co zase ne. Byl klidný, ale když bylo potřeba,
dokázal se také rozzuřit a být nepříčetný.
Kniha Ztraceno v
písku, je opravdu, jak časově, tak i historicky náročná kniha. Námět je
výborný, ale jako by potenciál této knihy autorka využila jen ze tří čtvrtin.
Neustálé historické
popisy pro mě, jako laika, který se o muslimské státy nikdy nezajímal, byly
opravdu vyčerpávající. Někdy jsem měla pocit, že je kniha nekonečná, ale tyto
části naštěstí střídaly živé dialogy, které byly skvěle vykresleny a dodávaly
knize jiskru. Příběh měl své mouchy, ale také klady.
Knihu doporučuji
hlavně milovníkům historie, a na rovinu říkám, že tato kniha svojí náročností
opravdu není pro každého.
3/5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Knihcentru.
Žádné komentáře:
Okomentovat