Recenze - Něco si přej!

Název: Něco si přej!
Autorka: Tereza Barvíková
Počet stran: 130
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Monument

Když mají dva náctiletí sourozenci hádek svých rodičů dost, nepřejí si nic jiného, než někam zmizet. Nikdy by je však nenapadlo, že se jejich přání může stát skutečností. Ellie a její mladší bratr Oliver se přemisťují v čase zpátky do minulosti. Z povzdálí přihlížejí mnoha historickým milníkům a setkávají se se zajímavými lidmi. Přesto, že se s každým skokem vzdalují svému původnímu životu, snaží se za každou cenu dostat zpátky domů. Mohou vůbec přežít dva mladiství v úplně jiné době? Jak ovlivní jejich touhu po domově půvabná vesničanka Leonie? A jak silné je sourozenecké pouto? (Anotace převzata z oficiálních stránek nakladatelství Monument)

Něco si přej! je prvotina české autorky Terezy Barvíkové, kterou dokončila ve svých dvaceti letech, a kterou zároveň napsala pro svého bratra k jeho osmnáctým narozeninám. Ještě v témže roce vzniklo i volné pokračování této knihy s názvem Přej si znovu!. Cestování v čase je teď velice oblíbeným a častým námětem, jak tedy fungovalo u začínající české autorky?

Fakt, že jde o prvotinu, je patrný snad na každém kroku, a je potřeba to brát v úvahu. Ať už se jedná o samotný příběh, hlavní postavy, historická období či stylistickou stránku. Rozsah knihy, který činí přesně sto třicet stran, prakticky neumožňuje se více rozepsat, dokreslit situace a také charaktery hlavních hrdinů. Už jen z tohoto důvodu se jedná o opravdu jednoduchý příběh, vlastně spíše povídku, která místy nabízí akci, velice přímé, prosté dialogy a také poklidné momenty.

Cestování v čase zde funguje velice dobře, nesetrvání v jedné historické době působí neotřele, ale i zde narážíme na omezený rozsah, díky kterému je nemožné více dokreslit historická období, více se do nich ponořit a vytvořit tu správnou atmosféru. Chybí také více historických reálií. Dokázala bych si představit, kdyby se autorka vždy zaměřila na jedno časové období, a z toho pak postupně skládala celou knihu. Na pozadí těchto historických událostí autorka rozvíjí vztah mezi dvěma sourozenci, kteří se odcizili, a znovu si k sobě hledají cestu, ale i v tomto případě se držíme v mělkých vodách. 

Styl psaní je opravdu velice jednoduchý a prostý, nečekejte žádné hluboké se zamýšlení, prokreslená prostředí či zdlouhavé popisy historických dob. Autorka ještě není dostatečně vypsaná, takže tomu styl psaní také odpovídá, ale s tím se dá ještě rozhodně pracovat.
Hlavními tahouny a cestovateli časem jsou Ellie a její mladší bratr Oliver. V tomto případě opět přichází problém s rozsahem, který neumožňuje charaktery prokreslit a posunout je vpřed. Proto jsou hlavní hrdinové poněkud ploší a velice čitelní.

Ellie jako starší ze sourozenců místy působí, jako by to bylo právě naopak, jako by ona byla mladší. Na svůj věk si klade nepřiměřené otázky a řeší věci, které jsou mnohdy opravdu nepodstatné, místo toho, aby řešila to, co je opravdu důležité. Místy působí až dětsky.

Více než Ellie mi sedl právě Oliver, který, ač je mladší, působí starším dojmem, ať už formou uvažování nebo uvědomění si důležitostí. Byl takový stabilní ostrov, o který se Ellie vždy mohla opřít, a který ji nikdy neodmítl.
Něco si přej! je jednohubkou pro opravdu nenáročného čtenáře, který si potřebuje odpočinout a nad ničím nepřemýšlet, což mu kniha rozhodně nabízí. Není možné čekat něco hlubšího, už jen z pohledu rozsahu, který je pro samotný příběh velice omezující. 

Pokud jste však fanoušci nenáročné četby, určitě můžete po knize sáhnout, protože nabízí opravdu jednoduchý příběh o sourozenecké soudržnosti na pozadí různých historických dob, napsaný velice prostým stylem psaní.
A pokud vás zajímá, jak to s Ellie a Oliverem dopadne, určitě sáhněte i po volném pokračování, které nese název Přej si znovu!.

2/5

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji samotné autorce.

5 komentářů:

  1. Zrovna Něco si přej mě nijak zvlášť neláká, ale díky Světu mezi řádky se pomalu učím dávat šanci i českým autorům. :) Díky nim jsem objevila třeba Elementum, které teď doporučuju při každé příležitosti :D :) Sestra mi k dvaadvacátým narozeninám taky napsala knížku, ale bohužel nechce pro její vydání nic dělat. Přijde mi to dost podobný případ jako Něco si přej, taky je na tom dost vidět, že je to prvotina... (jsem si musela postěžovat :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se do českých autorů také moc nehrnu, ti zahraniční pro mě mají širší záběr, zajímavější témata a kvalitnější práce. Nicméně ani českých autorům kvalitu nemůžu ubírat, protože třeba taková Hana Marie Kornerová je poměrně dobrá autorka, a její knihy mě baví.
      Co se týká fantasy, dávám ale přednost zahraničí.
      A to, že někdo někomu napsal knihu je fakt krásný dar, toho si važ :)

      Vymazat
    2. Vážím :) Líp bych to neřekla. Já mám z českých spisovatelů ráda Jarmilu Loukotkovou, má úžasné historické romány ("překvapivě" ze starověku)... ale jinak taky zahraniční autoři vedou.
      Zrovna začínám Ódinovo dítě, tak jsem zvědavá :)

      Vymazat
    3. Díky za tip, historické romány mám docela ráda, takže až bude čas, po autorce se rozhodně podívám :) ..
      Doufám, že se ti bude Ódinovo dítě líbit, já na něj budu zveřejňovat recenzi, jakmile to půjde, nicméně v případě této knihy jdu tak trochu proti proudu, protože jsem nadšená až tak moc nebyla. Nicméně i tak jsem zvědavá, jaké překvapení si autorka připraví v pokračování :)

      Vymazat
    4. Není zač ;) Taky doufám, zatím jsem pořád na úplném začátku a nevypadá to špatně.

      Vymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.