TOP 5 | Knižní zklamání 2017

Zdravím všechny knižní i neknižní nadšence,
ano, nakonec jste se dočkali úplně posledního článku v roce 2017, a ano ani já jsem nečekala, že ho nakonec ještě stihnu dát včas dohromady. V roce 2017 mě provázela docela zajímavá směsice knih, od těch tlustých po ty tenké, od barevných po černobílé, také knihy různých žánrů a knihy skvělé, ale i ty horší. Po roce jsem se zase ujistila, že doma jsem opravdu ve fantasy žánru, a že prozatím žádný jiný nedokáže nabídnout právě to, co imaginární fantasy světy a jejich zákoutí. No ale dost už nostalgického vykecávání, pojďme se podívat na podivnou skvadru pěti knih, se kterými jsem tento rok měla opravdu problém.

Caraval - Stephanie Garber


Caraval sklízel, hlavně tedy v zahraničí, plno pozitivních ohlasů. Hra, od které absolutně nikdo neví co očekávat, hlavní hrdinka, kterou čeká nejistá budoucnost a podivný mladík, který je jedno velké tajemství. Asi největším problémem Caravalu je jednoduchost, od které se odvíjí snad všechno ostatní a bohužel vyvolává mnoho nezodpovězených otázek - v jakém světě to jsme, jaká je minulost Scarlettiny rodiny, více nosných informací o Caravalu. Nedostatek informací totiž námět této knihy neskutečně podkopával, až zbylo pouze to, co zbylo - nevalný příběh o zvláštní hře, kde nelogičnosti přímo bijí do očí a nedomyšlenost prosakuje téměř každou kapitolou. Hlavní hrdinka, zamotaná v pravidlech Caravalu nacházela jednotlivá vodítka až příliš průhledně, než aby tomu dokázal čtenář uvěřit. 

Kniha je psána velice svižným stylem, autorka mnohé situace nedokreslila. Nicméně i přes velmi dynamický styl psaní se najdou hluchá místa. 
Scatlett jako hlavní hrdinka ze začátku vypadala opravdu hodně nadějně, ale víte, co se říká o naději. Plodí věčné utrpení a v tomto případě Scarlett prostě sklouzla z bojácné dívky k hloupé hlavní hrdince, která byla zhroucená téměř na každém kroku. 

Grafické zpracování této knihy je opravdu příjemné, plné různých doplňků jako jsou dopisy a poznámky. V tomto případě to ale rozhodně nestačí. Společně s grafikou a lehce překvapivým koncem toho Caraval totiž opravdu nemá moc co nabídnout. 

The Young Elites - Marie Lu


Pokud Mladé vyvolené nezavrhnete hned po spatření české obálky, čeká Vás velmi otřepaný a ne až tak zdařilý klišé příběh a lidech, kteří přežili horečku krve, která na nich ale něco zanechala - zvláštní schopnosti, díky nimž jsou pronásledováni a zabíjeni. Sami vidíte, že námět mýty rozhodně neboří a celý příběh se vlastně točí pouze kolem jedné dějové linky a na nic jiného už prostor není. To ovšem vyvolává pocit izolovanosti. Je to jako by nás autorka zavřela do krabice se třemi hlavními postavami a nepustila nás ven. Kde je více informací o imaginárním světě, ve kterém se nacházíme, jaký panovnický rod je u vlády, co předcházelo tomu, že jsou charaktery tam, kde jsou. Příběhu prostě chybělo dokreslení, ta omáčka, více o světě. Protože příběh, vlastně jeho kostra sám o sobě prostě neobstojí. 

Další problém pro mě představoval fakt, že čtenář má možnost sledovat příběh ze strany dvou týmů, těch dobrých a pak těch špatných. Ale touto volbou autorka připravila sebe a svoje čtenáře o momenty překvapení. Některá tajemství byla vyzrazena příliš brzy a jiné neměla možnost ani vzniknout. Žádný wow efekt se zkrátka nedostavil. Příběh byl sušší, nudnější a nějaké ty akční momenty neměly sílu tohle vykompenzovat.

Vše se trochu obrátilo asi až kolem strany 200, kdy příběh začal dynamicky odsýpat, dostal spád a mířil do otevřeného konce. Takže konec vše lehce zachránil. 
Hlavní hrdinka Adelina měla rozhodně dobře našlápnuto. Myšlenka uvést v život ne na 100% morálně ryzí charakter nebylo špatné, ale autorka by si s Adelinou musela více pohrát. 

Možná to bude znít divně, ale možná dám druhému dílu šanci, ne jen proto, že už ho mám doma, ale proto, že mě zajímá, jestli bude mít lepšího směřování a překvapí mě. 

Řád zlomených křídel - Aliette De Bodardová


Představte si Paříž trošku jinak, temněji. Paříž, která se vzpamatovává z války řádů, Paříž se Seinou černou jako uhlí a zoufalými gangy, které bojují o přežití, ale také o nadvládu. V jádru toho všeho řád Stříbrostínu, který kdysi vynikal nad všemi ostatními řády, ale nyní je také ve zmatku a chaosu, protože něco uvnitř řádu se probudilo k životu, a není to zrovna to, co by každý s radostí očekával.

Jo, takže námět padlých andělů, poupravené a drsnější Paříže, tři rozdílní, zajímaví hrdinové a atmosféra tajemna, no nezní to skvěle? Jasně že jo, ale i přesto je Řád zlomených křídel jednou z nejhorších knih vůbec. Protože to všechno výše vyjmenované tam vlastně ani není. Celkový námět opravdu špatný nebyl, ale s touto myšlenkou to začíná a také končí. Vše by prostě muselo být podáno tak, aby to nevypadalo, že je to autorce zcela jedno, protože přesně tak všechno působí. Žádná atmosféra, žádné pořádné základy, žádná logika, bez napětí, zvratů, akce, bez nosných hrdinů. Nezajímavé, předvídatelné, nudné. Třešničkou na dortu je ovšem právě autorčin styl psaní. Čtenář je totiž naplno zahlcen nezajímavými a nudnými myšlenkami hlavních hrdinů. Místo toho, aby je autorka nechala konat, je nechává uvažovat, a to knize ublížilo snad nejvíce.

Když už jsme tedy u těch postav, všechny do jednoho jsou absolutně nezajímavé a ploché. Tyto postavy jsou prostě vzdálené, nic neříkající. Mísí se v nich různé vlastnosti snad od začátku až do konce, kdy na konci fakt nedokážete popsat, jaká ta postava opravdu byla.
No, uznávám každého, kdo tuhle knihu dokázal přečíst až do konce, protože to opravdu bylo jedno velké trápení.

Paní Půlnoci - Cassandra Clare

Paní Půlnoci je oficiálně jedinou knihou, kterou jsem za rok 2017 nedočetla. S Cassandrou Clare jsem si nesedla již dříve a neustále nechápu ten povyk okolo jejich knih. Když začneme grafickým zpracováním knihy, na první pohled se povedlo - no řekněte - modré okraje stránek a zachovaná původní obálka, která na tom také není špatně. Ale problém nastává až později, kdy se přední strana začíná rychle odírat, stránky jsou pak příliš tenké a písmenka hodně malá. Tato kniha by si rozhodně zasloužila vázané vydání.

No, nesmyslnost a nedotaženost Cassandřina světa jsem tu už jednou rozebírala v recenzi na Město z kostí a totéž platí i zde. Ty základy špatné nejsou, opravdu ne, ale když Vám doveze pizzu upír, který v této oblasti pravděpodobně podniká, no... Dále je to myšlenka Institutů a faktu, že velice malé děti řeší několikanásobné vraždy a nikomu to nepřijde divné. Na první pohled drobnosti, které dohromady skládají hromádku otazníků a povytaženého obočí. Pro mě je tento svět prostě málo uvěřitelný.

Celý příběh se doslova vleče a notnou dávku knihy trvá, než se něco pořádného začne dít. S akčními momenty a dynamikou autorka moc neplýtvá a popis některých ehm situací se jí také moc nedaří. Hluchá místa se vrství jedno za druhým, hlavně v první polovině knihy. Abych autorce ale nekřivdila, sem tam překvapit umí.
Nakonec ani postavy nejsou nikterak světoborné. Jsou ploché a nedotažené. Vrhají se do všeho moc rychle a bez rozmyslu. 
I když mnozí říkají, že není potřeba mít načtenou původní sérii - Nástroje smrti, definitivně si je čtením této knihy vyspoilerujete. 

The Star-Touched Queen - Roshani Chokshi

Na The Star-Touched Queen jsem poslední dobou narážela téměř na každém rohu. V jednu chvíli ji doporučoval Christopher Paolini, pak zase Sarah J. Maasová. Už z pohledu doporučení těchto dvou autorů si člověk říká, že ho možná čeká zajímavé dobrodružství na východě, opředené tamní kulturou, zvyky a mýty. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě, protože tuhle knihu opravdu číst nechcete!

Vše začíná docela nadějně - dívka Maya, která je jistým způsobem prokletá, a kterou nemá téměř nikdo rád, žije s ostatními sourozenci a ženami v harému svého otce, vládce. Jeho země se připravuje na válku, a proto se Mayin otec rozhodne daný svízel vyřešit tím, že Mayu provdá za svého nepřítele. Tento logický úvod knihy končí v momentu, kdy má dojít k výběru manžela. Maya je totiž svým manželem odnesena do země, která se nachází někde na pomezí světů, někde uprostřed. Vlastně kdo ví kde. 

Od tohoto bodu kniha, zápletka, postavy, téměř všechno začíná postrádat smysl. Smysl nemá to, proč je Maya tam kde je, smysl nemá ani to, kde je a co to je. Smysl nemá ani její novomanžel a místo kde je a jak se po něm může pohybovat také ne. Vývoj mezi hlavními postavami byl hodně zvláštní, nelogický. A o postavách nemluvě.
Vlastně se i několik týdnů po dočtení ptám sama sebe, co tohle bylo? Jak tohle mohlo vyjít. The Star-Touched Queen se stává jednou z nejhorších knih nejen roku 2017, ale jednou z nejhorších knih vůbec.


Tak jo, to je ode mě v tomto roce všechno a budu se na Vás těšit v roce 2018 :)

16 komentářů:

  1. Žádnou z knih jsem nečetla a jak je vidět, o nic jsem nepřišla. :))

    OdpovědětVymazat
  2. s Řádem souhlasím, nebylo to nic moc... a Paní půlnoci jsem ještě nečetla, ale já jsem fanoušek a díky tomu dokážu přivřít očko :-P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ale koukala jsem, že teď bude vycházet druhý díl Řádu myslím :D .. No já a Cassandra máme komplikovaný vztah, ještě zkusím tu další sérii s těmi hnědými obálkami :)

      Vymazat
  3. S Cassandrou naprosto souhlasím! Caraval mě čeká a asi si ještě dlouho počká. Ostatní jsem nečetla, ale The Star touched Queen mě lákala, už jen ta obálka a doporučení Maas.. No, asi určitě si ji taky nechám ujít :D

    OdpovědětVymazat
  4. Ty jo, tak tohle mě docela štve - všechny mám totiž na seznamu. Nejvíc mě mrzí asi Caraval, protože na ten jsme se vážně těšila, ale všude o něm čtu to samé. A Cassandra... Nástroje smrti se mi celkem líbily, i když nemůžu říct, že by mě to nějak extra chytlo a jak se říká posadilo na zadek. Nicméně Paní půlnoci jsem měla v plánu, tak nevím nevím.
    Za mě je největší propadák roku Píseň zimy - skvělé grafické provedení, zajímavý námět, ale já se u toho tak strašně nudila...
    Šťastný nový rok i tobě :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na Caraval taky hodně těšila a asi v půlce jsem si říkala, sakra kdy to konečně přijde, a ono to prostě nepřišlo.
      Píseň zimy mě také lákala, hlavně tedy to grafické zpracování, takže teď si také vůbec nejsem jistá :D

      Vymazat
  5. S Caravalem naprosto souhlasím, vážně jsem od tak vychvalované knihy čekala něco víc. Zbylé jsem nečetla. Vedle něj mě zklamala taky Píseň zimy, Siréna, Ódinovo dítě, Propast času* a Toskánské věže.
    Ať se v novém roce daří :)

    *nedočteno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudák Caraval, dostává to ze všech stran. Za chvíli myslím vychází další kniha této autorky, ale nejsem si jistá, že se do ní pustím.
      Ódinovo dítě po všech těch mega nadšených ohlasech moje očekávání rozhodně nenaplnilo. Pro mě to byla naprosto průměrné kniha, ale mám doma zbytek série, takže to zkusím :)

      Vymazat
    2. Taky nevím, jestli se do pokračování budu pouštět. Mě sice první díl ÓD moc nenadchl, ale další dva se mi pak už docela líbily. :)

      Vymazat
  6. S Caravalom úplne súhlasím, tiež ma sklamal na celej čiare. Polnočná dáma bola pre mňa fajn oddychovka, ale mala slabiny a na mňa dosť pomalý rozbeh :-) Ostatné som nečítala, takže neviem posúdiť, ale ono sa vždy nájdú knihy, ktoré sklamú.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná ji nakonec jednou dočtu, ale fakt jsem se musela nutit, takže nevím, nevím ..
      A co kromě Caravalu zklamalo tebe? :)

      Vymazat
    2. Hm... Asi Zlato Arkony II. od Červenáka, jednotka výborná, ale dvojka už podľa mňa o dosť slabšia. A ešte Poprava Sherlocka Holmesa, to bola séria príbeh, ale nie od A.C. Doyla a asi to je ten problém :D

      Vymazat
  7. Ani jednu knihu z tvého výběru jsem zatím nečetla, ale všechny mě kupodivu lákají :) Takže ze zvědavosti se do nich určitě plánuji pustit ale nebudu očekávat zázraky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem zvědavá, co na ně řekneš :)

      Vymazat
  8. Naštěstí jsem ani jednu zmiňovanou knihu nečetla a ani se nechystám. Lákal mě Caraval, ale nebudu se zdržovat knížkami, které za to nestojí :)

    OdpovědětVymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.