Recenze: Harry Potter a Relikvie smrti

Název: Relikvie smrti

Autorka: J.K. Rowling

Série: Harry Potter

Počet stran: 632

Nakladatelství: Albatros

Rok vydání: 2008

Bradavice jsou otevřeny již po sedmé, ne však pro naše hrdiny - Harryho, Rona a Hermionu, ty čeká mnohem naléhavější úkol. Jsou pověřeni nesnadným úkolem, při jehož plnění mohou přijít o život každičkou chvílí. Jejich cesta není jednoduchá a představuje také velkou zkoušku jejich vzájemného přátelství. Nic netrvá věčně a ani hledání viteálů ne, Harry se dříve nebo později stejně musí Voldemortovi postavit, kde jinde, než v Bradavické škole. Ale zvládne svoji poslední zkoušku? Relikvie smrti nabízejí vše, co předchozí díly a ještě něco navíc - závěrečné rozuzlení.

Série o Harrym Potterovi představuje jednu z mnoha dějově skvěle propletených sérií vůbec. Na některé otázky je třeba ale si počkat, protože je možné, že otázku, kterou si položíte u prvního dílu, zodpoví až díl poslední. Ano, přesně tak moc jsou knihy propojené a promyšlené.

Celým příběhem vládne ponurá atmosféra, i přes světlé okamžiky hlavní postavy nikdy nezapomínají na to, co je na samém konci čeká a nemine. Příběh graduje, postavy mnohdy hrají o čas a to dělá knihu ještě mnohem napínavější. Nečekaných zvratů je pro čtenáře také připraveno víc než dost, ať už těch příjemných či méně příjemných. Některé vás dokonce dokonale citově vykolejí.

Akcí je kniha nabitá až moc, klidnější chvíle, které akci vyvažují, ale také nechybí. Hlavní postavy jsou neustále v pohybu, na nudu není absolutně žádný čas.

I když už jsme na samém závěru série, Rowling po sedmé ukazuje, že má v rukávu ještě další esa z kouzelnického světa, o kterých jsme doposud neměli ani tušení.

Pohádkové motivy prvního dílu o mladém čaroději jsou pryč, zůstala tma, strach, zrada, nechuť a smrt. Nechybí ale ani motivy věrného přátelství, pomoci, odvahy a lásky.

Otevřeně končící kapitoly vás nutí číst dál, až už jste na samém konci a nemůžete uvěřit, že už to opravdu skončilo.

Valnou část knihy trávíme svůj čas výhradně ve společnosti Rona, Harryho a Hermiony. Rona jsem nikdy neměla moc ráda, ani v závěrečné části jsem si ho neoblíbila, ale už jsem si na něj za tu celou dobu zvykla. Do pozadí odsunutá mi dost připadala Hermiona. Velmi často brečela nebo měla na krajíčku, dokonce mi přišlo, že neměla ani tolik prostoru, kolik by si zasloužila.

S Harrym jsem neměla nikdy problém, i když toho měl naloženo opravdu hodně, dokázal vnímat souvislosti. Tyto souvislosti viděl opravdu ve všem a to se mu v konečném důsledku také vyplatilo. Svůj obdiv si zaslouží hlavně za to, že i když byli jeho přátelé opravdu, ale opravdu na zabití, nevybuchl, navíc je dokázal skvěle podpořit. Ale to samé platí i o Ronovi a Hermioně.

Všudy přítomná smrt se zakousne i do řady hlavnějších postav, jejichž smrt někteří z nás jistě obrečí. A není se za co stydět, pokud knihy vyvolá takové emoce, je to dobrá kniha.

Pokud jste dočetli Prince dvojí krve, určitě se pusťte i do Relikvií smrti. Rozhodně vás nezklamou, právě naopak. Vše, co jste toužili vědět u prvního dílu, a nedozvěděli jste se to, vám Relikvie smrti zaručeně prozradí.

Téměř ke každému dílu jsem měla vždy nějaké výhrady, jako třeba zkrátit některé části, otravné postavy či nudná vedlejší zápletka, ale k Relikviím smrti žádné výhrady nemám. Kniha je napsána přesně tak, jak by napsána být měla. Nic bych na ní neměnila.

S Harrym Potterem jsem strávila opravdu hodně času, až je mi líto, že to všechno končí. Ale určitě se k Harrymu a Bradavicím jednoho dne zase vrátím.

5/5