Recenze: Harry Potter a Vězeň z Azkabanu

Název: Vězeň z Azkabanu

Autorka: J.K. Rowling

Série: Harry Potter

Počet stran: 386

Díl: 3.

Nakladatelství: Albatros

Rok vydání: 2001

Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona jsou už ve třetím ročníku bradavické Školy čar a kouzel. Harry se nemohl dočkat začátku školního roku, když ale přijede do Bradavic, panuje tam napjatá atmosféra a strach. Proč? Na svobodu uprchl vězeň z Azkabanu, nebezpečný vrah Sirius Black prý nástupce lorda Voldemorta, Pána zla. A stopa vede kam jinam než do školy v Bradavicích.

Již potřetí se Harry Potter s kamarády Ronem a Hermionou vrací do Bradavic. Kouzelnickým světem, ale nejen jím otřásla zlá zpráva. Sirius Black, stoupenec lorda Voldemorta, utekl z Azkabanu, kouzelnického vězení, ze kterého ještě nikdo nikdy neuprchl. Je jasné, že jeho cesty směřují do Bradavic, přesně tam, kde se Harry chystá prožít klidný školní rok. Ale něco mi napovídá, že tento školní rok bude vše, jen ne klidný.

Vězeň z Azkabanu představuje v sedmidílné sérii Harryho Pottera zlomový díl. Pohádkové motivy příběhu ustupují do pozadí, a na první pohled je jasné, že už nic nebude jako dřív. Knihou začíná prostupovat temno a zlo, které jsou s každou stránkou silnější a mocnější. Oproti Kameni mudrců a Tajemné komnatě už Vězeň z Azkabanu obsahuje náznaky hororových prvků, ale stále si drží linku knihy pro mladší čtenáře.

Ani příběh už nepředstavuje jednodušší dějovou linku, ale je spletitý a dosti propletený, což svědčí o promyšlenosti nejen Vězně z Azkabanu, ale celé série. Vedlejší příběhy, které jsou v knize také časté, a které do této doby působily odlehčeným dojmem a uvolňovaly napětí, také nabírají na vážnosti.

I přesto, že příběhem prostupuje akce, napětí, tajemství, zvraty, dobrodružství, kamarádství, zábava a příjemná atmosféra Bradavic, všechny tyto prvky, které jsou tak typické i pro předchozí díly a dělají knihu knihou, nemohla jsem se ubránit faktu, že některé části příběhu byly opravdu nudné.

Kniha je psána svižným stylem, a až na některá místa, se čte jedna báseň. S popisnými částmi si autorka velkou hlavu nedělala, v knize se moc nevyskytují, což je ve spojitosti s nudnými místy v knize pozitivem.

V příběhu se setkáváme s velkým množstvím postav, s novými i starými, zlými i hodnými. I v tomto směru se pro mě stal Vězeň z Azkabanu zlomovým. Celý příběh už není jen o Harrym a netočí se jen kolem něj. Na povrch vyplouvají dávné křivdy a činy, které se Harryho sice do jisté míry týkají, ale jsou tu postavy, kterých se týkají mnohem víc, a je jim dán také větší prostor.

Z celého příběhu mně nejvíce štvala Hermiona, ano ta Hermiona, kterou jsem měla zatím opravdu ráda. Mnohdy byla protivná, nevyrovnaná, no zkrátka vzala si toho na sebe moc s myšlenkou, že vše zvládne. Její chování jsem mnohdy nechápala, a co jsem vůbec nechápala, bylo jednání za zády svých přátel.

Harry byl prostě Harry. Kromě toho, že je o rok starší jsem si u něj žádné změny nevšimla. Byl opět takový, jakého jsem ho opustila v Tajemné komnatě. A co se týče Rona, je na tom podobně jako Harry.

Ze všech nových postav jsem si ihned oblíbila profesora Lupina, který konečně začne mladé kouzelníky učit obranu proti černé magii. Profesor Lupin je takovým typem charakteru, kterého si oblíbí snad každý.

Pod kůži se lehce dostanete Siriusi Blackovi, nebo se on dostane pod kůži vám?

Jak už jsem řekla, třetí díl představuje velký zlom, jak už v samotném příběhu, tak i v postavách. Až na pár hluchých míst děj hezky plyne, příběh je napínavý, zastřen tajemstvím. Kniha je vážnější, tajemnější, ale stále vhodná i pro mladší čtenáře. Upřímně jsem zvědavá, co mi Rowling nabídne v dalším příběhu o Harrym a jeho přátelích, a doufám, že se do toho pořádně opře.

4/5