Minirecenze 13

Zdravím všechny knižní nadšence,

sama sobě jsem slíbila, že do konce roku zveřejním ještě další dva články, ale moje aktivita je teď naprosto nulová. A i když mě to na jednu stranu docela mrzí, na stranu druhou se do psaní článků nehodlám nutit, všichni moc dobře víme, jak tohle dopadá - znechucení, žádná radost z blogování a nakonec postupný konec s blogem. 

Nakonec jsem skončila i s recenzními výtisky, ale o tom pravděpodobně bude článek až po novém roce.

A co vy, jak se máte a co čtete? Určitě mi napište nějaké typy do komentářů :)

Bratrstvo: Otroci ze Sokora - John Flanagan

Po zastavení Zavaka a znovu získání andomalu se Hal s posádkou zdržují ve Skandii a tak nějak nemají do čeho píchnout. Něco se ale chystá a Volavky skočí po každé příležitosti. A tato příležitost se namane dřív, než si myslí. Volavky společně s Lýdií jsou vyslány do služby krále Duncana do Araluenu, který má problémy s pašeráky a otrokáři. Jak se Hal vypořádá s další hrozbou? A jak se autorovi povede návrat do starého dobrého Araluenu? 

Návrat do starých známých i neznámých míst působil poněkud nostalgicky. Přece jenom jsme opět v Araluenu, kde čtenář, pokud četl Hraničářova učně, také nějakou chvíli pobyl a zažil nejedno dobrodružství. Návrat do Araluenu samozřejmě také nabízí uvést do hry postavy, se kterými jsme se už jednou také setkali. V tomto případě se jedná o hraničáře Gilana.
Araluen sice nostalgicky působil, ale Gilan už tak ne. Vlastně postava Gilana byla největším zklamáním celého příběhu, protože tohle už Gilan vůbec nebyl. 

Otroci ze Sokora nabízí všechno, co ostatní Flanaganovy příběhy, najde se tu moře akce, předvídatelnosti, dynamiky, morálky, etiky, napětí a lehkého vývoje vztahů. Kromě toho nám autor opět poodhaluje něco ze svého světa a bystřejšímu čtenáři rozhodně neunikne podobnost se světem naším. Je jedno, jak je tahle série, pro mladší čtenáře v očích čtenáře staršího předvídatelná či kde všude lehce postrádá logiku, kde to skřípe. S Johnem Flanaganem jsem vyrostla, a vždy to bude jeden z nejlepších autorů. Jeho příběhy jsou mým, a věřím že nejen mým, knižním domovem a vždy dokážou potěšit a rozesmát.

Sigma Force: Šestý zánik - James Rollins

Už je to doba, co jsem naposledy četla příběh ze snad nikdy nekončící série Sigma Force. Nakonec jsem se ale do této série zase s chutí pustila. Šestý zánik dějově spěje do míst, kde má člověk možnost umrznout na místě, pokud si nedá dobrý pozor. Autor nás dále vezme třeba do takových deštných pralesů Brazílie a Yosemitský národní park si na nás také smlsne. 

Opět se budu opakovat, že je neuvěřitelné, jakými způsoby může autor přivodit zánik světa. Jeho představivost je neuvěřitelná, stejně tak jako jeho znalosti z oblasti vědy, fyziky, chemie a historie, ve kterých se pohybuje. Co je však na Rollinsových knihách stále více patrné je stereotyp zápletky, který začíná postupně nudit. Všechny jeho knihy téměř věrně strukturou kopírují jednu a tu samou. Samozřejmě tím až tak netrpí četnost překvapení, ale čtenář může snadno odhadnout závěr. Co už je fakt stereotypně otravné jsou mladí lidé, kteří v brzkém věku, myslím tím třeba 24 let, dokázali získat doktorát z různých náročných oborů a jsou pomalu špičkami v této oblasti.

Šestému zániku opět nechybí pořádná dávka akce, kterou je potřeba stejně jako zápletku brát lehce s nadhledem. Dále napětí a postupná gradace. Jisté rezervy jsou v oblasti vztahů, kdy jsou jednotlivé postavy od prvopočátku jasně spárované. No, on celkově má autor v oblasti vztahů jisté rezervy, možná by se mohl lehce zaměřit i na ně. Šestý zánik není Rollinsova nejlepší kniha, ale není ani nejhorší. Osobně doufám, že v pokračování se dostaneme zase více do historie.

Kroniky Kaninu: Políbená ledem - Amanda Hocking

Políbená ledem je již druhým dílem ze série Kroniky Kaninu a splňuje snad všechny aspekty přechodného dílu. Šablona je více než patrná. Bryn se snaží odhalit co se děje nejen v jejím království, ale také v království Skojarů. Zbytek už dokáže vnímavý čtenář lehce odhadnout. První díl této série byl příjemným překvapením, protože se na rozdíl od autorčiny původní série lehce vyšvihl. Nicméně díl druhý opět zapadl do autorčina stereotypu plného nesmyslů a hloupých hrdinů.

Je nutné říct, že autorka je doslova královnou nelogičností. Tolik do očí bijících hloupostí jsem v jedné knize opravdu ještě nezaznamenala. Nutno poznamenat, že kniha je sice směřována mladší čtenáře, ale ani ti samozřejmě nejsou hloupí. Když se ještě vrátím k té mladší věkové kategorii, Políbená ledem obsahuje drobný sexuální akt. Dalším kamenem úrazů je fakt, že po celou dobu čtení se prakticky nic neděje. Nějaká ta akce, napětí, dynamika, to vše je doménou asi jen posledních padesáti stran. O předvídatelnosti snad nemůže být ani řeč, že?

Ani s Bryn mě autorka moc nepotěšila. I Bryn totiž ve své bystrosti, tvrdohlavosti, hlouposti i naivitě lehce sklouzla. 

Kolem a kolem se Políbená ledem četla opravdu lehce, rychle a jednoduše. Protože právě jednoduchost je autorčina doména. Bohužel jí to na mnoha místech doslova skřípalo a oproti dílu prvnímu bylo tohle opravdu hodně slabé. Uvidíme, jak si povede poslední díl.