Recenze - Poloviční král

Název: Poloviční král 

Autor: Jan Hamouz

Série: Ptačí srdce

Díl: 1.

Počet stran: 520

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Host

A když voda Bělavé zešedne, věz, že se v království stalo něco zatraceně špinavého… 

Pohraničí Erenézie obsadil nepřítel. Trat’Hys vyráží v čele své armády, aby ukončil vleklé sousedské války jednou provždy. Zatím však netuší, že nejtěžší bitvu nesvede na bojišti, ale s vlastním synem. Na severu byl nastolen krutý řád. Stačí jeden nešťastný večer, jediné klopýtnutí, a Lheiwen je lapena v síti jeho nesmyslných pravidel. První láska ji tak sice naplní nezměrným štěstím, bude ho ale muset vykoupit víc než jednou jizvou. 

Garro brázdí vody Tórského moře a hledá lodě s břichy napěchovanými zlatem. Dokáže bojovat s kýmkoli, ale na jedno připraven není — setkání s mrtvou láskou ho zasáhne mnohem hlouběji, než by kdy mohlo ostří šavle. 

A co víc — nikdo z nich netuší, že daleko za mořem se sbírá obří armáda Rohatých, válečníků větších a silnějších, než jsou lidé. (Anotace převzata z oficiálních stránek nakladatelství Host)

To, že se u nás zkrátka fantasy psát umí, v posledních letech dokazuje nejeden autor. Young Adult scénou dost zamávala Petra Stehlíková se svým Naslouchačem, který získal srdce nejednoho čtenáře. A právem. Naštěstí pozadu nezůstala ani škatulka high fantasy, do které na konci roku 2018 přispěl mladý a talentovaný Jan Hamouz. Pokud je vám toto jméno nějak povědomé, autorovi vyšly dva povídkové příběhy v Žoldnéřích fantasie. A pokud jste o něm ještě neslyšeli, můžete si jej do paměti vrýt jako autora Polovičního krále, úvodního dílu fantasy série Ptačí srdce...

*******

Poloviční král je vším, čím by debutový román měl být a ještě něčím navíc. Na příběhu je jasně patrné, že se jedná o rozjezdový díl, na kterém si autor pomalu ale jistě připravuje půdu. Téměř všechno zde představuje zárodek. A Jan Hamouz tím může působit jako velký tajnůstkář, protože hodně věcí není vysvětlených a dost si toho nechává pro sebe. Informace se zde nepouští do oběhu jen tak pro nic za nic. A protože se jedná o prvotinu, je složitější odhadnout, jestli si je autor střeží do dalšího dílu nebo nikdy nebudou součástí příběhu. Čtenáři tak nezbývá nic jiného, než doufat v to první. 

Na své si přijde především někdo, kdo nikam nechvátá, a má v oblibě opravdu plynule se rozvíjející  gradující a rafinovaný příběh, který však není na dynamiku podpořenou akčnějšími momenty a ostrými zvraty vůbec strohý. 

Co se však v případě tak dobře napsaného fantasy příběhu neodpouští je absence mapy. Její nepřítomnost je tím největším prohřeškem a tento příběh si ji neskutečně zaslouží. 

Stavba světa také lehce, ale pouze lehce trpí nedostatkem informací. Neotřesitelné základní stavební kameny jsou položeny, a pro účely úvodního dílu to skoro stačí. Jedna země, která má svoje tradice, vládce, hierarchii, ale bohužel ne až tak pestrou historii. Ale je to země vskutku zajímavá plná podivných stvoření a originálně pojaté magie. Je to země s neskutečně potěšujícím potenciálem.

Styl psaní je hbitý i popisný zároveň. Nicméně jeho síla čpí v popisech realistických. Milovníci věrně popsaných scén se všemi brutálnostmi si mohou namazat pod koleny. Chcete drsnější popisy bojů? Máte je mít. Nevadí vám vulgarismy ani častější sex? Máte je mít. Vyhřeznutá střeva a krev vám nedělají problémy? Máte je mít. Některé věci jsou navíc podány až s děsivou ironicko-jednoduchou brutálností, která čtenáře skvěle usadí.
Nechybí moře akce, napětí, emocí a neskutečného záběru. Svoje udělají i trefné a výstižné dialogy, které se hezky doplňují s myšlenkami hlavních postav. Takže ano, stane se toho méně, ale je to zatraceně dobře podané. 

Konec příběhu první knihy je naprostým prokletím. Autor čtenáři dává naději a druhým dechem mu ji zase bere. Jeden z nejostřejších cliffhangerů, který je navíc podpořen trefně mířenou pointou. Je to přesně takový konec, nad kterým si jeden bude ještě nějakou dobu lámat hlavu. Asi tak do té doby, než se mu do rukou dostane díl druhý.

Nejpůsobivější aspekt Polovičního krále však spočívá v jeho postavách. Zde autor odvedl opravdu kus práce. Čtenář si postupně obuje boty tří navzájem hodně vzdálených postav. Král Trat'Hys, který mistrně drží otěže své země, ale kočírovat svého syna nezvládá. Dívka Lheiwen, která zažívá první lásku, i když si ji rozhodně představovala jinak. A nakonec největší otazník celého příběhu - Garro, jež našel domov na moři. Všechny tři postavy jsou naprosto kompletní a nedokonalé tak, jak to má být. Vyvíjí se a perou se s nástrahami každodenního života. Jejich psychologie je krok po kroku pečlivě a neochvějně vystavěná.

Snad nejsilnější příběh prožívá dívka Lheiwen, se kterou se autor rozhodně nepáře, a v příběhu jí nenechá chvilku oddechu. Hází ji klacky pod nohy, nechává ji zakopávat a zároveň se vyvíjet. Jak by někdo poznamenal, Lheiwen je dívka, která má koule a nebojí se toho. Jeden velký souhlas. Jde si za svým, přemýšlí a má strach. Je nebojácná a drží v sobě neskutečnou duševní sílu. Přesto v sobě skýtá i jemnější stránku.

Trat'Hys je zkrátka Trat'Hys. Jestli se někdy nějaký panovník zaryje čtenáři pod kůži, bude to právě tento. Drsný, přímý a děsně výmluvný. Přesto mu záleží na své zemi a položil by za ni život. Dokáže se postavit celému vojsku, ale svoji nejdůležitější bitvu svádí s výchovou svého syna, která je stejně vyčerpávající. Trat je postava, která ve svém věku nepotřebuje další vývoj, jen ránu, která ho dostane do kolen. Je úplný svým neúplným způsobem.

Velký otazník představuje bohém Garro, který sice má dostatek prostoru, ale autor ho tak trochu zahalil hávem tajemna. Kdo je vlastně Garro, a jaký příběh sehraje? Garro je přirozená autorita, přítel, ale také vůdce. Dokáže být jemný a stejně tak krutý. A dokáže se nehlídat. Jeho minulost je hezky zastřená a vysílá velké množství prozatím nezodpovězených otázek.

*******

Jan Hamouz příjemně překvapil tím, jak vyšvihl svůj debutový román na úroveň, jež by mu nejeden vypsaný spisovatel mohl závidět. Poloviční král je skrz na skrz úvodním dílem, a o to výš budou sahat očekávání čtenářů do budoucna. Právě v tomto okamžiku je totiž čtenář plný otázek, na které nedostal odpověď. 

Nicméně první díl Ptačího srdce dokáže uspokojit choutky čtenáře epické fantasy, ať už svými postavami, realistickou vykresleností nebo prostě jen vším tím potenciálem, který příběh pojímá. Jan Hamouz se může poklepat po rameni, protože tohle se mu prostě povedlo. 

4,5/5

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Nakladatelství Host.