Recenze - Šedí bastardi

Název: Šedí bastardi

Autor: Jonathan French

Série: Země Lot

Díl: 1.

Počet stran: 461

Rok vydání v ČR: 2019

Nakladatelství: Host

Žít v sedle! Zemřít na mazlovi! Takové je krédo poloorků obývajících Souzené země. Šakal střeží svůj kraj coby člen Šedých bastardů, jednoho z osmi bratrstev, která přežila kruté obléhání Souzených. Mladý a ctižádostivý kříženec již dlouho nesouhlasí s rozhodnutími vůdce a zakladatele Bastardů, válečníka zvaného Jílmistr, a usiluje o jeho sesazení. Na své straně má věrného trojkrevného přítele Kaňoura a Nádhernou, jedinou jezdkyni v kopytu. Když do pevnosti Šedých bastardů zavítá cizí čaroděj, plány na svržení šéfa jsou prozrazeny a Šakal se musí vydat na cestu. Při hledání pravdy se Šakal musí rozhodnout, komu zůstane věrný, a najít si své místo ve světě, který odměňuje jen zlovolné. (Anotace převzata z oficiálních stránek nakladatelství Host) 

********

Jméno amerického spisovatele Jonathana Frenche není na fantasy scéně až tak známé, a to i přesto, že Šedí bastardi nejsou autorovou prvotinou. Na trh s kůží vešel už v roce 2012 v podobě duologie Podzimní sága. Šedí bastardi to rozhodně ve Frenchově příběhu nemají jednoduché, a jednoduchá pravděpodobně nebyla ani cesta k jejich vydání, protože Bastardi poprvé uzřeli světlo světa v podobě samo nákladu, nicméně rozhodně se neztratili. Kam až ale jejich cesta povede? Na to přímo odpovídá první díl z plánované tetralogie.

Sám autor svoje Bastardy chápe především jako poctu fantasy velikánům, a ze samotného příběhu je to opravdu hodně cítit. Nejenže je tu možné najít neskutečně moc tradičních fantasy prvků, ale vnímavějšímu čtenáři také neujde nějaký ten skrytý odkaz. Nicméně není to tak, že by vykrádal dnes už klasická, hodnotná díla. Jonathan French sice přejímá základní charakteristiku, ale jinak pracuje po svém - přetváří, obzvláštňuje, inovuje, přidává, ubírá a mnohdy si jde svojí vlastní cestou. V Souzených zemích může čtenář narazit třeba na elfy, kentaury, půlčíky, orky či takové poloorky, nicméně jejich rozdílné uchopení dělá tento svět velice originálním, protože zkrátka mírumilovný půlčík rozhodně není na pořadu dne.

Ohromný kus práce byl odveden také s velice nelítostným světem. Souzené země mají svoje přísná pravidla a hierarchii, jejich porušení je přísně trestáno. V tomto případě padla mince na špinavé poloorky, kteří se sdružují v kopytech a sedlají prasata. Autor pro svůj svět stvořil kmenové tradice, strukturu, podloženou historii a dost křehké kulturní dědictví. Pro svoje hrdiny i odpadlíky vytvořil nosný svět, který ve fantasy žánru tvoří třetinu práce a v tomto případě i svět, který se neztratí. Je to svět do jisté míry komplikovanější, členitý, drsný a rozhodně je to svět, který by si zasloužil mapu, a která tu bohužel neskutečně scházela. A protože se nejedná pouze o drsné Souzené země, ale také kultivovanou Hispartu, rozhodně by mapa do budoucna stála za zmínku.

Samotné jádro příběhu není žádnou velkou revolucí. Nicméně autor má dost dobrou schopnost čtenáře do všeho nesmírně zamotat a zmást. Jonathan French zkrátka neskutečně moc kličkoval, sázel vedle sebe přehršel vodítek, možných cest a motivů hlavních postav, a nakonec toho bylo tak moc, že se hlavní podnět ztrácel. Naštěstí se pevně držel postupné gradace, která je tu neustále něčím poháněna.

Čím Bastardi opravdu hodně vyčuhují z davu je přemíra vulgarit, jež fungují v naprosté symbióze s životním stylem a atmosférou světa. K drsným poloorkům a jejich formě života tohle zkrátka patří, stejně jako k nim patří vyhřeznutá střeva, realistické popisy šarvátek a detailnější popisy sexuálního aktu. Autor si v ničem, ale opravdu v ničem nebere servítky. A všechny tyhle věci jsou pro stavbu prostředí důležité ba dokonce neodmyslitelné.
Příběh Šedých Bastardů je na papír přenesen za pomoci celkem hutného stylu psaní, který je sice doprovázen o dialogy, ale přemýšlivé a popisné části hrají dominantu. Místy autor vodítky naznačoval až moc a zkazil si tak moment překvapení, jindy zase příliš málo a vyšlo mu to.

Velké plus směřuje také k práci na překladu, protože nové universum představuje nový odraz a Souzený jsou plný zvláštních míst a bytostí.

"Lidi, co se modlí k bohům, bejvaj často naježení."

Na postavy se dá také spolehnout. Do čela příběhu je dosazen poloork Šakal, nesmírně tvrdohlavý, zabedněný a obětavý týpek, který když si něco zamane, nejede přes to vlak, ani mazel. Šakal byl nicméně možná až moc poznamenán průhledností své postavy, protože jakmile ho autor pasoval na dobráka, nalinkoval mu tím i cestu. A Šakal měl pak velký problém překvapit. Nicméně to nepopírá fakt, že je to neskutečný sympaťák.

Šakalovi se do cesty dost často pletou jeho nejvěrnější přátelé, Kaňour a jediná ženská zástupkyně v kopytu, Nádherná. Jsou to parťáci od mala, takže nemají potřebu začínat od nuly. Jejich soudržnost, rozepře i jiné okolnosti jsou založeny na dobře rozpracovaných vztahových záležitostech. Nutné podotknout že drsnosti se nevyhnou ani sexuálním výkonům, které má autor v malíčku. 

*******

Šedí bastardi si nakročili opravdu velice dobře. Kromě absence mapy a zbytečné pře kombinovanosti zápletky Jonathan French odvedl hodně dobrou práci. Autor ví, co si v rámci žánru může dovolit, aniž by byl jeho příběh cítit ne originalitou. Našel si svoji střední cestu, během níž využívá známých fantasy prvků, ale zároveň je halí do hávu neobvyklosti. Bastardi rozhodně stojí za pozornost, ale pozor, dostanou se vám pod kůži.

4/5

Za poskytnutí Šedých bastardů k recenzi děkuji nakladatelství Host.