Recenze - Svatý příkaz

Název: Svatý příkaz
Autor: Benjamin Black
Série: Quirke
Díl: 6.
Počet stran: 257
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Moba

Nejnovější Quirkův případ se otvírá v Dublinu v okamžiku, kdy noviny jsou cenzurovány, společenské konvence jsou přísně definovány a děsivé zločiny tutlány. Proč? V padesátých letech 20. století v Irsku katolická církev ovládala a řídila životy téměř všech obyvatel. Když je ale zavražděn Jimmy Minor, blízký přítel Quirkovy dcery Phoebe, Quirke odmítá nadále hrát podle pravidel církve. Společně s inspektorem Hackettem, svým příležitostným kolegou a starým přítelem, rozplétá, kam až církev a její stoupenci budou schopni zajít, aby chránili své vlastní zájmy. (Anotace převzata z Databáze knih)

Co se týče detektivních případů, není Benjamin Black, nebo chcete-li skutečným jménem John Banville, žádným nováčkem. Na svědomí má hned několik knih, za které získal různá ocenění, a z nichž u nás vyšlo několik detektivních případů doktora a patologa Quirka a jeho přítele detektiva Hacketta. Svatý příkaz je již šestým dílem a na mušku si bere záhadnou skupinu tinkerů stejně tak jako náboženskou společnost.

Představte si, že se procházíte nočním Dublinem, ať už sami nebo s někým. Je jaro a počasí se nemůže rozhodnout, jestli bude svítit slunce nebo zemi skropí déšť. Najednou ale ve vodním kanálu uvidíte zvláštní věc. Přistoupíte blíž a zjistíte, že je to tělo. Tak takhle začíná další z Quirkových příběhů, vraždou velice známého dublinského novináře Jimmyho Minora. Už podle takového úvodu je téměř jasné, o co v příběhu půjde. Jedná se přece o detektivní příběh, takže vyšetřování vraždy by mělo být prioritou. Ale tak to není. Detektivní zápletka ustupuje do pozadí před minulostí hlavních charakterů, jejich rozervaností, složitostí mezilidských vztahů. Více než na detektivním případu si autor dává záležet na psychologii postav, hloubce a směru jejich uvažování.  

Dublin, irské prostředí, vliv katolické církve, nehostinné počasí - plno možností, jak vystihnout tu pravou atmosféru příběhu, což se v případě Svatého příkazu úplně nepovedlo. Bohužel příběh postrádal jakékoliv napětí a tajemno obestírající Jimmyho případ. Postrádal to něco, co nutí čtenáře číst, aby se konečně dozvěděl závěrečné rozuzlení, na které čeká už od samotného začátku. Závěr příběhu nabízí trochu gradace, ale stejně jako atmosféra, nemá sílu čtenáře dostat do kolen.
Částečnou kompenzaci absence toho správného napětí představuje čtivý styl psaní, který je velice výstižný a trefný.

I když se jedná o šestý díl, není problém ho číst jako samostatný příběh, chvíli sice trvá, než se čtenář zorientuje ve vztazích a životních osudech jednotlivých postav, ale není to nemožné, právě naopak. V příběhu se totiž objevují střípky a vzpomínky, pomocí níž autor dokresluje situace, dodává jim na autenticitě a zdůrazňuje, čím vším si jeho postavy musely projít. 

Co jako nezaujatý čtenář hodnotím hodně negativně je neuvěřitelné množství chyb a překlepů, kterých je v knize, vzhledem k počtu stran, opravdu hojně. 

"Nikdy si nedělejte o lidech konečnou představu, dokud neznáte všechna fakta - a skutečnost je taková, že všechna fakta nebudete znát nikdy."



Silnou stránkou příběhu je patolog Quirk, který prochází už od prvního dílu značným vývojem. Jeho život představuje jednu tragédii za druhou, z čehož se také odvíjí jeho myšlenkové pochody a velice pozitivní vztah k alkoholu. 
Quirk je vnitřně rozervaný charakter a kolísá mezi tím, co je správné a tím, co chce dělat nehledě na následky. Je uvědomělý a o svých činech přemýšlí. Lituje věcí, které se staly, a nejde s nimi nic dělat. Je to takový rozmrzelý bručoun, který moc přemýšlí, což ho dost často vede ke skleničce. I přesto všechno je Quirk dobrým společníkem a sympatickým tahounem příběhu.

Další důležitou postavu představuje Quirkova dcera Phoebe, která stejně jako Quirke hledá tu správnou cestu, ale neustále neví, co je pro ni dobré, a jak si počít se svým životem. Dcera a otec se prostě nezapřou. Je to Quirk v mladším, ženském vydání. Její role, ač byla docela důležitá, působila poněkud uměle a vynuceně.


Další příběh o Quirkovi a Hackettovi je za námi. Je veliká škoda, že příběh postrádá atmosféru a důležité napětí, protože se tak propadá do průměrnosti. Kdyby si dal autor na atmosféře záležet stejně jako na psychologii hlavních postav, určitě by si kniha zasloužila větší uznání. V některých aspektech by měl autor zkrátka přidat.

Detektivní zápletka v příběhu bohužel hrála druhé housle. Ještě že se autor tak dobře popral s rozpitváním hlavních charakterů a jejich dřívějších osudů. i když to tak na první pohled nevypadá, knihu doporučuji, ať už kvůli čtivému stylu psaní nebo sympaťákovi Quirkovi.

3/5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.





2 komentáře:

  1. Nebyt popis jednotlivych roli a detailu knihu uz jsem davno odložila:/

    OdpovědětVymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.