Instagram

Recenze: Taťána a Alexandr

Název: Taťána a Alexandr
Autorka: Paullina Simonsová
Série: Taťána a Alexandr
Díl: 2.
Počet stran: 405
Nakladatelství: Ikar


Druhý díl legendární romantické ságy pokračuje. Cesty Taťány a Alexandra se rozdělují. Taťána se pokouší přežívat v cizí zemi bez Alexandra, a o to stejné se pokouší ale také Alexandr. Jenže do konce války zbývají ještě dva roky.
Měděný jezdec, první díl ze série Taťána a Alexandr byl všechno. Byl strhující, obdivuhodný, čtivý a bezkonkurenční. Po jeho dočtení má čtenář chuť okamžitě se pustit do druhého dílu, který však takových kvalit nedosahuje. Příběh začíná rokem 1943, Taťána je v Americe, Alexandr ve spárech Sovětského svazu. Pokud však hned na úvod čekáte něco strhujícího, nečekejte. Opravdový příběh se totiž začne odvíjet zhruba až o sto stran později. Proč? Taťánin a Alexandrův příběh se prolíná a Alexandrovým dětstvím v Sovětském svazu a postupem v Rudé armádě. Aby to nebylo tak jednoduché, pomocí vzpomínek hlavních postav se autorka vrací k událostem prvního dílu, což bylo naprosto zbytečné a zdlouhavé.

Velkou roli hraje rozdělení příběhu mezi Taťánu a Alexandra. Zatímco Taťánin příběh po velkou část knihy stagnuje, s Alexandrem se to hezky rozjíždí. V prvním díle mu moc prostoru dáno nebylo, a to je teď plně vynahrazeno. Přes jeho postavu čtenář prožívá dobrodružství od vyslýchání NKVD po akci na bitevním poli. Skrze Alexandra je do příběhu šikovně vsunuta také kritika komunismu a Sovětského svazu.

V oddělených příbězích je velký prostor pro emoce a city. I když je ani Taťána, ani Alexandr, nemají komu svěřit, přesto zde jsou. Představují zapomnění, vnitřní boj a rozervanost postav, ať už se jedná o zabíjení pro lásku či léčení umírajících pro naději. Oba se se svojí ztrátou snaží vypořádat po svém. Taťána se pokouší žít, v jejím případě alespoň přežívat, Alexandr se zase snaží nic necítit.


Velký problém jsem měla s uvěřitelností druhé poloviny příběhu. A to je vlastně ten hlavní problém toho, proč byl druhý díl spíše zklamáním. Protože už od druhé poloviny knihy čtenář tušil, kam příběh směřuje, a jak jedině může skončit. Autorka se dostala, jak to nazvat, k lásce, jež hory přenáší, kterou nezastaví ani nejpřísněji střežené pracovní tábory, ani vzdálenost, ani vojáci. A tomuhle šlo bohužel už těžko uvěřit. Taťánin příběh mohl čtenář lehce přeskočit, stejně věděl, kam se Táňa dostane. A Alexandrovi hrdinské činy se postupně začaly vlévat do jedné šmouhy a začaly být monotónní.

Kvalitu si ale jistě udržel vypravěčský styl. Paullina Simonsová je paní vypravěčka, která dokáže podat téměř pěti set stránkovou knihu takovým stylem, že máte chuť číst dál a dál. Kniha je vskutku čtivá, k čemuž přispěly i zápletky a pár nečekaných zvratů.


Skvěle je vykreslen i kontrast mezi Taťánou a Alexandrem. Taťánin příběh v Americe nebyl až tak strhující jako Alexandrův. Přesto to byla ta stará Táňa, která byla v mnohých případech opravdu na jednu dobře mířenou facku. Přesto jsou vlastnosti, které se na ní obdivovat dají - vezměte si třeba takovou odvahu, tvrdohlavost a úsilí. Bezohlednost mě na ní ale opravdu mrzela.
Na druhé straně tu byl Alexandr v Evropě, který nepociťoval pohodlí, právě naopak. Neměl nic, pouze svoji vojenskou hodnost a zbraň v ruce. I když byla Alexandrovi věnovaná podstatně velká část příběhu, nemůžu tvrdit, že jsem si ho oblíbila. Mnohdy jsem ho ani nechápala, a vlastně jsem ani nechtěla.


Abych to shrnula, byla jsem zklamaná, to ano, ale přesto jsem i tak ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst a rozhodně dám šanci i poslednímu dílu. Velké množství druhých dílů je nepovedených či slouží jako přestup mezi prvním a třetím dílem. Uvidíme.
Knihu doporučuji, ale nečekejte od ní to, co jste dostali od dílu prvního. Velké zklamání pro mě představovala neuvěřitelnost závěru knihy a předvídatelnost. Chválím ale vypravěčský styl, napětí i některé zápletky.

3/5




Žádné komentáře:

Okomentovat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.