Recenze - Glass Sword

Název: Glass Sword

Autorka: Victoria Aveyard

Série: Red Queen

Díl: 2.

Počet stran: 444

Rok vydání: 2016

Nakladatelství:  Harper Teen

Krev Mare Barrowové je rudá jako většiny obyčejných lidí. Má ale nadpřirozené schopnosti jako Stříbrná. A nakonec Mare zjistí něco vskutku překvapivého – není jediná Rudá, kdo má podobné schopnosti. Pronásledovaná Mavenem, z nějž se nyní stal pomstychtivý král, vyráží pátrat po rudostříbrných bojovnících, aby je vyzvala k souboji s jejich utlačovateli. Ale nehrozí snad Mare nebezpečí, že se z ní stane přesně taková zrůda, kterou se pokouší porazit? Nezlomí ji váha životů, jež je nutné obětovat ve jménu revoluce? (Anotace převzata z Databáze knih, stejně tak obálka)

Pokud byl první díl této rudo-stříbrné série opravdu hodně diskutovanou knihou, s dílem druhým ještě o něco přitvrzuje. Už nejde pouze o svět, který vzbuzoval buď pozitivní či negativní ohlasy, u Křišťálového meče je to už o něčem jiném. Křišťálový meč je knihou mnoha tváří stejně tak jako jeho hlavní hrdinka. 

Začátek příběhu opravdu hodně postihuje patrný vliv velice populární série Hunger Games. Některé momenty se až věrně obtiskují do podoby Mare a tohoto světa. Nutné říct, že prvních asi sto padesát stran brázdily scény, momenty a okamžiky, které byly naprosto zbytečné. Po nějaké době se Křišťálový meč sice vydává svojí cestou, ale jistou podobu s výše uvedenou trilogií již nezapře. Ač primární námět není až tak špatný, lehce pokulhává právě provedení, které by potřebovalo více prokreslit, dovysvětlit a podložit. Takhle vše podstatné působilo až moc primitivně a nevěrohodně. 

Stejně jako díl první i tento je napsán velice dynamicky a jednoduše. Akce dost často střídá akci, a právě díky přímě jednoduchosti se kniha čte mimořádně svižně. A protože příběh doslova akcí přetéká, nedostává se tu prostoru mnoha dalším, důležitým aspektům příběhu. Autorka jde proto pouze po povrchu a čtenáře o mnohé okrádá. Trpí především svět, který by autorka mohla o něco víc vyždímat, nicméně z něj opravdu skoro nic nového nekápne. Pokud svět trpí tímto způsobem, jak jsou na tom asi vztahy mezi postavami? Ty v mnoha případech zamrzly na mrtvém bodě a nehýbou se. Postavy spolu sice do kontaktu přichází, ale jejich dialogy jsou umělé, zvláštní a mnohdy bez předmětné.

Po nějaké době se dynamika konečně začne mísit také s nějakým tím napětím a čekanými  i nečekanými zvraty. Ač je Křišťálový meč hodně předvídatelný, jsou okamžiky, kdy se čtenář chtěl nechat překvapit a místy se to autorce opravdu podařilo. Emoce nakonec také nechyběly a podtrhly konečnou rebelantskou atmosféru příběhu.

Však nejlepší částí na celé knize je asi posledních sto stran. Konec s cliffhangerem opět způsobí ten nepříjemně příjemný pocit potřeby dalšího dílu a zjištění, co se bude dít dál. 

“No one is born a monster. But I wish some people were. It would make it easier to hate them, to kill them, to forget their dead faces.” 

Největší kámen úrazů celé knihy však představovala hlavní hrdinka Mare. V prvním díle se držela v takovém tom zlatém středu, ani nemilovaná, ale ani nenáviděná. No, Křišťálový meč rozhodně popírá to první. Mare hledala chyby na každém, a její fráze, že nevěří nikomu, se po nějaké době začne prostě zajídat. Mare se změnila, ale ne k lepšímu. Byla zahloubaná do sebe, melancholická a nesympatická, mixnutá se snahou o ironii a sarkasmus, které ji prostě nesedly. Autorka chtěla z Mare udělat nemilosrdnou badass hrdinku která prahne jenom po pomstě a nebojí se jít přes mrtvoly, s tím ale měla začít hned v Rudé královně. 

Cal představoval další zklamání, tato postava byla opravdu plná potenciálu, zvlášť po událostech prvního dílu, mohl dostat neuvěřitelné množství prostoru. Mohli jsme se o něm dozvědět něco víc, nicméně i Cal byl, stejně jako vzájemné vztahy, držen pod pokličkou. 

Další postavy na tom jsou obdobně, sem tam z nich nějaká ta nová informace kápne, ale pokud nedostal prostor někdo jako je Cal, těžko budeme u vedlejších postav něco takového čekat. 

“Attend to your own fate, Mare Barrow.” “And that is?” “To rise. And rise alone.”

Říká se, že druhé díly jsou mnohdy postižené přechodným syndromem. Ano i Křišťálový meč jím trpí, ale poněkud odlišně. Plnou ránu dostal příběh, svět a postavy. Ale největším problémem byla samotná Mare, která se stala prototypem hrdinky, jež se mění ze dne na den, nezná slitování a neskutečně leze každému na nervy. 

Body nahoru za dynamický styl psaní, zvraty i napětí, navození atmosféry odboje a povedený závěr.

2/5