Toss a Coin to your Netflix


Od 20. prosince 2019 se nemluví téměř o ničem jiném. Seriálový Zaklínač od Netflixu zastínil všechno ostatní a vyvolal mnoho všeho. Vyvolal potřebu přečíst si všechny knihy, probudil potřebu sáhnout po hrách, stal se iniciátorem tvorby knižního merche od svíček přes záložky po oblečení, více podnítil tvorbu cosplayů a v neposlední řadě roznítil neskutečné množství emocí, ať už pozitivních, tak negativních. Fanouškovský i ten ne fanouškovský svět se rozdělil do mnoha táborů. Neustále vznikají nové a nové diskuze, kde proti sobě ostře vystupují zastánci různých názorů. Sapkowski je beze sporu jedním z klasiků na světové fantasy scéně a bělovlasý řezník z Blavikenu je už nějakou dobu věrným společníkem nejednoho čtenáře. Už jen proto Zaklínač je a ještě hodně dlouhou dobu bude horkým tématem na mnoha úrovních. 
A protože i mě se příběh dítěte starší krve dostal pod kůži, chtěla jsem se k netflixovému počinu nějakým způsobem vyjádřit. Předem říkám, že můj názor nemá za cíl nikoho pobouřit, ani není myšlen jako útok. Je to názor člověka, který miluje knihy, hraje hry a viděl seriál.

YENNEFER

Asi první, co mě zarazilo během oznámení seriálového obsazení, byla barva pleti herečky Anyi Chalotry. A opravdu proto nemám žádný rasový důvod a za rasistu se nepovažuji. Yennefer je v knižní sérii opravdu hodně často popisována jako velice bledá a tento argument se stává i mým důvodem. Nicméně během samotného sledování seriálu jsem si na barvu pleti ani jednou nevzpomněla. Je pravda, že Anya všechno odehrála do posledního dechu a na 100%. Problém ale je, že tak trochu odehrála někoho jiného. Tato britská herečka zkrátka pro roli Yen není dostatečně vyspělá a místo Yennefer, která sice má svoje ženské nálady, jež dokáže brát s grácií, nadhledem, ironii a drtivým sarkasmem, předvedla její pubertální formu, která svými častými výbuchy zbytečně kope kolem sebe. Na Anyu se vzhledově sice hezky dívá, ale bohužel herecky to tam není. Samotný příběh Yennefer, které se autoři seriálu rozhodli dát více prostoru než Sapkowski a uměle vytvořili některé její životní fáze, na překážku nebyl do té doby, dokud neukrajoval z toho, co tam být mělo, ale nakonec nebylo. Nicméně chápu, z jakých důvodů se tvůrci touto cestou vydali.
A asi budu znít jako otravný hnidopich, ale pokud dává kniha jasná fakta, není potřeba je měnit. Yennefer byla částečně elfka, ale po matce a ne po otci.

DRYÁDY

Dryády beze sporu jsou jedním z nejslabších aspektů seriálu, na stranu druhou multikulturalismu bylo učiněno za dost stejně jako v případě Fringilly. Lacině vypadající lesní ženy získali podobu nepovedených Amazonek, které by si mohli podat ruce s Xenou. A ani ta atmosféra prastarého lesa Brokilonu, který byl věčně určitým způsobem nasvícený, prostě nefungovala. Nevím, na co tím chtěli tvůrci poukázat, ale takhle sluníčkově a andělsky si tuto nebezpečnou část Sapkowského světa rozhodně nepředstavuji. Kromě toho jsou Dryády jedním z aspektů, které křičí omezený rozpočet.

CALANTHÉ A TRISS

Nevím, co mi dodnes nahání větší strach a z čeho jsem více v šoku, jestli z toho, jak byla Calanthé totálně zprzněna nebo z hereččina věčného, nesympatického úšklebku na tváři, který každých pět minut provolával, že má náběh na mozkovou. A teď beze srandy, seriálová Calanthé představuje naprostý výsměch knižní předloze. Pokud by mi někdy mělo být z něčeho fyzicky zle, bylo by to z tohohle. Na jedné straně stojí královská, pyšná, odhodlaná a hlavně vkusná panovnice na straně druhé ironická, rádoby drsná a laciná alternativa. Calanthé přestřelili, a to o 180 stupňů. Asi bych ji i vzhledově přirovnala k notorickému alkoholikovi. Nehledě na to, že vypadala spíše jako starší sestra Pavetty a ne její matka.

Po internetu se prohání zpráva (netuším, jestli potvrzená, tak ji berte s rezervou), že herečka Anna Shaffer, představitelka Triss ani pořádně nevěděla, o jakou roli se uchází. Za mě vybrali typově dobrou herečku, ale museli by s ní pracovat a neudělat z ní ženu, která utekla od kolotočářů. Herecky byla mdlá, nevýrazná a bez duše.

GERALT Z RIVIE, ŘEZNÍK Z BLAVIKENU

Jedno velký jo. Henry Cavill se Geralta ujal s velkou pokorou a respektem. Bylo vidět, že mu věnoval moře času a sám je milovníkem her i knih. Do Geralta se snažil vložit něco z obou světů a udělat tak kompromis. A že se mu to povedlo. Geralt v knihách je popisován jako šlachovitý a hubený, naproti tomu Henry Cavill je nabušenec. A vůbec to nebylo na překážku, protože Henry do něj dal neskutečné charisma. Stvořil přesně takového Geralta, kterého jsem čekala. Nic víc a nic miň.

SOUNDTRACK A ATMOSFÉRA

Když se Zaklínače ujala americká firma, první co mě napadlo bylo, že to zkrátka bude ... no prostě až moc americký. Mám na mysli atmosféru, ovzduší a prostředí, které je inspirováno právě slovanským folklórem. Nakonec se moje obavy zcela nepotvrdily, protože seriál měl velice povedený feel i atmošku. A samotný soundtrack to všechno dobře podporuje, je chytlavý, úderný, úžasný, perfektní. No a s tímto související Marigold.

MARIGOLD

Prosím dámy a pánové, představuji vám jednu z nejlepších věcí celého seriálu. Joey Batey pro mě vytvořil věrnou kopii barda a za svůj výkon se rozhodně nemusí stydět. Jeho song Toss a Coin to Your Witcher je tak chytlavý, že mu podlehne i nejeden odpůrce seriálu. Většinou se mi písnička oposlouchá asi tak za týden až dva. Nicméně tato mi hraje každý den po dobu dvou měsíců a pořád jí nemám dost. Ale nesmíme opomínat ani další jeho kousky, protože taková The Fishmonger's Daughter, jí pomalu ale jistě dýchá za krk.

PŘÍBĚH. FIKCE? FIKCE!

Seriálový Zaklínač se rozrostl o tři dějové linky, zatímco knižní Zaklínač více méně nabízí pouze tu Geraltovu. A opět tu narážím na to, co jsem řekla u Yennefer, byly tři linky opravdu potřebné? Když pomineme Yenu, musela mít Ciri také svoje části? V tomto jsem i po druhém zhlédnutí seriálu rozervaná mezi odpovědí ano a ne. Vysvětlím. Pro mě to Sapkowski vždycky uměl více s povídkami než s klasickým příběhem. Umí si totiž pěkně pohrát s pointou, a i když příběh zdánlivě vypadá o ničem, dokáže jednou jedinou sarkastickou, trefnou větou všechno zvrátit a posadit třešničku na dort. Já ty povídky miluji právě kvůli tomuto. Nicméně v seriálové formě se hodně z toho ztratilo, zmizelo a popravdě mi to tam chybělo. Příběh Yennefer a Ciri je z velké části uměle vymyšlen samotnými tvůrci seriálu a chápu proč. Z hlediska vyplnění času a připoutání si sledující k postavám to byl nutný krok. Z pohledu Yennefer možná nutnost, protože je to postava, která později knižně více prostoru nedostává. Jestli to tak bude i v seriálu je zatím ve hvězdách. Takže chápu, ale chybělo tam to jádro. 

OMEZENÝ ROZPOČET, NILFGAARDSKÉ BRNĚNÍ, POUČENÍ Z CHYB

Bohužel omezený rozpočet byl v některých momentech hodně patrný, když opomeneme dryády, tak to byli třeba draci, kteří mě vizuálně nedokázali uspokojit. Byli nedokončení a opět použiji to slovo, zkrátka laciní. Dále si nejsem jistá, jestli nilfgaardské brnění bylo produktem omezeného rozpočtu či jak to ve skutečnosti bylo, nicméně brnění vyvolalo celou řadu negativních postojů ještě dlouho před nástupem Zaklínače na Netflix. Dost často se o něm začalo smýšlet jako o určité části mužských genitálií. A já musím souhlasit. Přešlap vyvrcholil v momentu, kdy bylo samotnými tvůrci přiznáno, že nilfgaardské brnění bude pro nevelký úspěch v druhé sérii změněno. No bohužel to nešlo hned na poprvé. A jak to bude vypadat, když se s každou sérií výkvět nilfgaardské armády bude odívat v jiné brnění?

ZMATENÍ, ZMATENÍ, ZMATENÍ

Na Zaklínače se dívalo plno lidí, kteří nemají načtené knihy. A těch časových linek tam bylo opravdu strašně moc. I já jsem vždycky potřebovala nějakou dobu na zorientování se a uvědomění si, v jakém časovém období života hlavních hrdinů se vlastně nacházím. Rozhodně tam chybělo upozornění na častá skákání v časech. A ano, vedlo to mimo jiné k častému zmatení. Přesto nebylo těžké tam nasypat pár dat. Hodně mi v příběhu chyběl skok do doby, kde se Ciri a Geralt potkali poprvé v Brokilonu. Dle zpráv je docela možné, že se jej ještě dočkáme v druhé sérii, ale mě chybělo tady a teď v momentě, kdy se jejich osud pojí, proplétá. Potřebovala jsem z nich všechno a ne jen tři čtvrtiny. Jeden skok navíc by tomu už neublížil.

PŘÍBĚH CIRILLY

V první řadě jsem neskutečně vděčná za to, že Cirilla není černoška, v druhé řadě jsem vděčná za její herecké obsazení. I když vypadala poněkud starší, rozhodně to tam herecky i charakterově skvěle nastavila. Neměla být příliš hezká, neměla vyčnívat a to všechno pro mě Ciri splnila. Rozhodně to byl první krok správným směrem a já se těším na to, jak se s tím herečka dál popasuje. Freya Allan za mě má jedno velké ANO. Na stranu druhou musím dát taky jedno velké Ne a to postavě Darovi, která byla naprosto, ale naprosto zbytečná.

BITVA NA PAHORKU

Pevnost mi vůbec nebyla na obtíž, stejně tak žádné magické výdobytky. Bitvy se zúčastnilo bezmála 100 000 bojovníků a bezmála 30 000 jich padlo. Seriál nám nabídl pouze jakousi zmenšenou bitvu. Pro větší dramatičnost do ní byla začleněna i Tissaia de Vries, která se bitvy skutečně nikdy nezúčastnila. Pro ještě větší dramatičnost byl do bitvy začleněn boj na život a na smrt mezi Vilgefortzem a Cahirem, ve kterém měl Cahir nad velice mocným čarodějem opravdu hodně navrch. Hm.. Hm. Ne. A co mi taky úplně nebylo moc po chuti, byla Yennefer, která si celou dobu stála někde na věži, rozdávala rozkazy a vedla všechny mágy. Do samotné bitvy se zapojila až na úplném konci jako jakási deus ex machina. Vlastně až po té, co plno jiných mágů zemřelo, si řekla, že by teda mohla spustit nějakou tu apokalypsu. Hm.. Hm. Ne.

VERDIKT

Jsou věci, které se na Zaklínačovi nepovedly, a to jen proto, že se před nimi zavíraly oči. Pak jsou tu věci, které se nepovedly, ač to vypadá, že se povedly. No a nakonec tu jsou věci, které se beze sporu povedly. Zavděčit se každému nikdy nepůjde, ale protože si knižní Zaklínač drží takovou úroveň, jakou si drží, těžko se zamezí vlně negativních postojů. Já osobně jsem měla opravdový problém s tím, že do povídek nebyly dány ty odzbrojující, někdy i skryté významy. Dostala jsem jinou Yennefer a multikulturalismus mi tady prostě překážel. Na stranu druhou jsem byla příjemně překvapena, protože v rukou americké společnosti měl Zaklínačský plno úžasných, záchytných bodů. Na další směřování jsem upřímně zvědavá, protože jsme ve fázi, kdy jsou oznamování noví herci a nevypadá to vůbec špatně. 


Zdroje fotek:
Záhlaví - Rise Up Daily
Yennefer - Somag News
Calanthé - Twitter/aquila
Geralt - LADbibble
Marigold - Edna
Nilfgaard - Looper
Cirilla - Redanian Inteligence
Bitva na pahorku - IGN

9 komentářů:

  1. Osobne nie som veľmi náročný divák, takže som si medzi perfektným Geraltom, prekvapivo obľúbiteľným Marigoldom, skvelým soundtrackom a jedinečnou atmoškou seriál proste bez frflania užila - hoci keby som príbeh nepoznala, z toho skákania v čase by som bola na nervy.:D Ale samozrejme, keď nad tým človek začne viac premýšľať, tie nedostatky sa nájdu, takže vďaka za toto rozpitvanie, ktoré ma k tomu zamysleniu pokoplo.:) Asi najviac mi chýbalo to zmienené prvé stretko Ciri a Geralta - takto koniec série celkom nevyznel. No nič, dúfajme, že v druhej sérii to ešte viac vyladia a ja zatiaľ pokračujem v re-readingu.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se za náročného diváka v podstatě taky nepovažuji a na poprvé jsem byla opravdu hodně spokojená, ale pak jsem si dala na čas a zkusila to na podruhé a ten efekt nepřetrval a já jsem začala vidět to, co popisuji v článku. A je fakt, že i mě ten Geralt Ciri chyběli, byla to jedna z mých oblíbených povídek a do toho všeho by perfektně sedla.
      Na dvojku už se těším. A jak jsi daleko? :)

      Vymazat
    2. Aha jasné, re-watche a re-readingy zvyknú viac zvýrazniť nedokonalosti. :D Akurát čítam Křest ohněm a som skoro v polovici.

      Vymazat
    3. No právě, mělo by se to zakázat :D

      Vymazat
  2. Asi dost ve mnoha věcech souhlasím a tím rozdílem, že mě se Yennefer líbila. Jako jo nebyla to ta Yennefer, ale za mě obstála.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za mě by taky obstála, kdybych neměla ráda knižní Yennefer :)

      Vymazat
  3. Musím velmi souhlasit v některých bodech. Manžel nejprve hrál hru, pak viděl seriál a ted čte knihu, aby některé veěi začaly dávat smysl :D

    Mně se Yennefer nelíbí, nepochopila jsem vůbec její obsazení :/ Ale zamilovala jsem se do soundtracku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Soundtrack je bez výhrad naprosto dokonalý, mám ho ve sluchátkách pořád <3 :D ... Jo, ony začnou dávat smysl až po knize, a některé dokonce až po posledním dílu ságy :D

      Vymazat
  4. Myslím, že spousta oněch změn se dala předpokládat.

    Za sebe bych řekl, že:

    Vyměnil bych Ciri s jinou barvou pleti za logičtější dějovou posloupnost v jednotlivých epizodách. Troufám se považovat za osobu dobře seznámenou s dějem Sapkowského knih (povídek i pentalogie) a přesto mi vždy chvíli trvalo zorientovat se, v kterém čase se děj zrovna nachází. Možná stálo za to buď obětovat časové skoky a nechat lineárnější způsob vyprávění.

    Background story pro Yennefer docela příjemně ozvláštnila její postavu.

    Cavill připomíná herního zaklínače, což je fajn (troufnu si tvrdit, že CD Projekt se tehdy trefil výtečně).

    Cahir byl na můj vkus příliš protřelý záporák. V knihách je sympatický i proto, že se mu povedlo nahlédnout za politiku, propagandu a válečná tažení. Krom toho, moc rád bych věděl, jakou dějovou zkratku by mu scénáristi z Netflixu dopřáli, aby zapadl ke Geraltovi a spol na jejich cestě pro Ciri.

    Herecké obsazení mi přišlo v pořádku. Buď jsem si ho nevšimnul anebo jsem z něj byl nadšený. Žádná z postav mne vyloženě nezklamala (ano, některé mohly být výraznější). Ale co jsem velice těžce nesl, byla zkratkovitost hlavní dějové linky. Ve dvou minutách je po Cintře. Žádné obléhání, žádné obléhací stroje, jen začátek bitvy, běh k hradbám a následný masakr v ulicích. Všechno proběhlo tak rychle, že i fanouškům ságy o Zaklínači to muselo být úplně jedno. A Sodden… Vždycky jsem měl za to, že to byla regulérní bitva mezi armádami severu a Nilfgaardu. Ano, čarodějové (a čarodějky) zasáhly na obou stranách, ale v této adaptaci to byl Nilfgaard proti pár čarodějům ze severu. A víc než cokoli jiného to připomínalo nájezd na bezvýznamnou pohraniční pevnost. Nebo ekvivalent větší hospodské rvačky. Neměl jsem z toho pocit důležitosti, definitivy (bitva o Sodden je finálním aktem prvního tažení na sever, po němž se horečně zbrojí a hledá, jak Sodden neopakovat).

    Na druhou sérii se přesto těším. Možná i proto, že jsem původně očekával velký průšvih a ten se Netflixu nepovedl. Kéž budou pokračovat aspoň v nastavené kvalitě.

    OdpovědětVymazat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.