Recenze: Magnus Chase and The Sword of Summer

Název: The Sword of Summer

Série: Magnus Chase

Autor: Rick Riordan

Počet stran: 489

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Penguin Random House

Magnus Chase je sirotek, který žije na ulicích v Bostonu, kromě svého spacáku a nejzákladnějších věcí mu již dva roky dělají společnost dva podivíni, jeho přátelé. Jednoho dne se však věci změní, zkomplikují. Magnus Chase se dozví, že jeho otec je norský bůh a život se mu obrací vzhůru nohama. Může to být ještě horší? Jasně, že může, osud všech hrdinů, bohů i smrtelníků závisí na tom, jestli Magnus najde meč svého otce, aby tak zdržel poslední bitvu mocností dobra a zla. Ptám se ještě jednou, může to být snad horší? Jistě, věci se ještě více zkomplikují, když Magnus zemře.

Kronika Cartera Kanea, Percy Jackson, Bohové Olympu a teď Magnus Chase. Zdá se, že Riordan se svých milovaných mytologií jen tak lehce nezdá. Zatímco Bohové Olympu ve svém závěru doslova skřípali zuby, sázka na severskou mytologii, a odpočinek od té řecko-římské, se rozhodně vyplatila. Snad každý by vám dokázal vyjmenovat nejednoho řeckého boha, ale se severskou mytologií je to jiné, není tak známá, působí svěže, platí v ní jiná pravidla a zásady ...

Na scénu však přichází Riordanův známý stereotyp. Ahoj jsem chlapec, který je něčím zvláštní, a jednoho dne zjistím, že jsem napůl člověk, napůl bůh. Pokud každá autorova série bude začínat takhle, patrně to za nějakou dobu již nebude stačit. Stereotyp však pokračuje a drží se až do samotného závěru knihy. Jako byste četli Percyho Jacksona, ale s jinými postavami, jinou mytologií a v jiném prostředí. Pro čtenáře, kterému je série věkově určena to však až tak velký problém není. Náročnější čtenář to tak ale vnímat nebude.

Akce je pro Riordana naprosto typická. Celá kniha je jí protkaná, příběh proto docela rychle plyne, i když je potřeba si užít i ty poklidnější části, kterých bylo také dost. Samozřejmě nesmí chybět Riordanův, mně velmi blízký humor. Když jsem se poprvé zasmála hláškám Magnuse Chase, uvědomila jsem si, že mi vlastně Riordan docela chyběl. A v konečném důsledku nesmíme zapomenout na poučnost severské mytologie a příval nových informací.

Pokud jste si však mysleli, že jsme se v nové sérii řecké mytologie zbavili, mýlíte se. Říká vám něco příjmení Chase? Pokud ano, jistě víte, kde Riordan navázal a jaké postavy se do příběhu místy zapletou.

Magnus Chase je od základů sympatický hrdina, který v mnoha ohledech připomíná Percyho Jacksona, s tím rozdílem, že je mnohem starší a jeho otec je norský bůh. Magnus přijímá fakt, že je poloviční bůh docela s klidem, vtipem a humorem. Jak by taky ne, když má skvělé schopnosti, nadání dostávat se do malérů a vždy ví, co v příhodné chvíli říct. Stejně jako Percy, i Magnus má přátelé, kteří ho na své pouti provází, elfa a trpaslíka - prost typické společníky.

Opravdu jsem nemohla vystát Grovera, ale Rick na přátelích Magnuse zapracoval a rozhodně se mi zamlouvali. Bylo na nich něco, co mě přimělo mít je ráda. Možná jejich minulost či větší hloubka.

A co chybí? Samozřejmě, že dívka. Sam se jeví jako nedostupná, silná a rozhodná. Je dcerou Lokiho, lstivého boha, proto to nemá zrovna jednoduché, stejně tak i její rodinné vazby. Vztah s Magnusem se udržuje na kamarádské až přátelské úrovni. Necháme se překvapit, jak se bude jejich vztah vyvíjet.

Magnus Chase je jedna z mých prvních knih, přečtených v angličtině. Nejsem si jistá, jestli to bylo způsobeno tím, že jsem knihu četla v originále, ale příběh na mě působil svěže a výrazněji. I humor jsem vnímala s větší intenzitou. Úroveň angličtiny, kterou je kniha psána nebyla těžká, ne všemu jsem perfektně rozuměla, ale smysl to dávalo. Pokud tedy nechcete čekat, až kniha vyjde v češtině, směle do toho.

Knihu doporučuji. Nečekejte však něco příliš nového, kromě severské mytologie, protože příběh kopíruje kostru všech Riordanových příběhů.

4/5