Recenze: Měděný jezdec

Název: Měděný jezdec
Autorka: Paullina Simonsová
Série: Taťána a Alexandr
Počet stran: 613
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2003


Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…

Nejsem zrovna zastánce válečných románů spadajících do světových válek, ale o Měděném jezdci jsem zatím slyšela samou chválu. Není od věci sem tam zkusit něco jiného, sáhnout po jiném žánru, člověk pak zjistí, že to vůbec není špatné. Stejně tak to bylo i s Taťánou a Alexandrem.

Poutavost, slovo, kterým se dá kniha vystihnout snad nejvíce. Rodina Metanovových, žijící v Leningradu se skládá ze sedmi členů. Je to jedna z mnoha rodin, z tisíců rodin žijících v tomto městě. A právě tuto rodinu si Paullina vybrala, aby na ní věrně ukázala zvěrstva a útrapy války, které dokážou rodinu semknout, ale také neopomněla poukázat na to, co válka dokáže udělat s prostými lidmi, a jak umí pokřivit jejich charaktery.

Kniha se dělí do mnoha a mnoha částí. Já bych však první díl rozdělila do tří pomyslných celků. V prvním se seznamujeme s Taťánou, její rodinou, Alexandrem a Dimitrijem. Tato část knihy představuje první půlrok války se vším, co k ní patří. Všudy přítomná smrt, hlad, příděly, bombardování, ruská zima, to vše skvěle, věrně a poutavě podané. Neustále vás něco nutí číst dál, potřebujete vědět, jestli bude Taťána dost silná na to, aby přežila válku. Na druhé straně stojí válka, pro mnohé lidi, kteří bojují o holé životy, představuje naprostou banalitu. Pro Taťánu motiv k přežití.
Druhá část knihy představuje poněkud poklidnější léto Taťány a Alexandra daleko v Lazarevu. S touto částí jsem problém měla. Chvíli mi trvalo, než jsem se přes ni dostala. Problémem byla Taťána, která v Leningradě ukázala nepředstavitelnou vůli, statečnost a sílu, jenže, když se dostala do Lazareva, byla prostě dítětem, které na pozadí války řešilo nedůležité věci.
A konečně třetí část, která nás vrací zpět do Leningradu. Pohádka v Lazarevu skončila a je potřeba vrátit se zpět do války.

"všechny velké věci, které za něco stojí, vyžadují velké oběti."

Válečný román ukrývá na svých stránkách mnohá tajemství, napětí i nepříjemné zvraty a velké množství akce. I přes svoji délku se nemusíte příliš obávat nudy. Styl psaní je neuvěřitelně čtivý.
Kromě hrůz války také kritizuje komunismus, život v něm a nástrahy, které představuje. Na jedné straně proti sobě staví nacistické Německo, a na druhé zase komunistický Sovětský svaz.

Měděný jezdec je příběh, který vás nenechá chladným. Zanechá ve vás strašně moc, myšlenkami se k němu budete neustále vracet a přemýšlet o době, motivech hlavních postav a nejvíce budete myslet na závěr knihy a říkat si, že potřebujete pokračování.


Taťána je sedmnáctileté děvče, které od svého narození žije v Leningradě. Nic jiného nepoznala. Miluje knihy, zmrzlinu a Alexandra. Taťánu jsem si oblíbila, ale i po dočtení knihy k ní mám rozporuplný vztah. Na jednu stranu byla statečná žena, na druhou rozpustilé dítě. Byla tvrdohlavá, za některé její činy ji chválím, za jiné by si zasloužila potrestání. Přesto jsem k ní pociťovala sympatie.

S Alexandrem to nebylo jinak. Je to postava, kterou si ihned oblíbíte. Statečný voják, jak na bojišti, tak ve svém srdci. Je to muž, kterého by si snad přála každá žena, a mladičká Taťána, i když si ani neuvědomuje jak, ho jednoho letního dne okouzlila. I k Alexandrovi mám však jisté výtky. Mnohdy jednal bez rozmyslu, v afektu. Neřešil věci s chladnou hlavou, což se mu mnohdy nevyplatilo.

A konečně tu máme Dimitrije. Dimitrij je právě ten charakter, který byl již před válkou neupřímný a závistivý. Byl to zbabělec, a co potom, když musel bojovat ve válce. I když je Dimitrij charakter, kterého budou všichni nenávidět, vykreslený je prostě skvěle. Autorka mu přišila takové vlastnosti, že nebylo možné jej mít ani na chvíli rád.


Doporučuji, doporučuji a doporučuji. Pokud kniha není zrovna váš žánr, rozhodně doufám, že vás to od jejího čtení neodradí, a že si čtení užijete stejně jako já.
V recenzi jsem se snažila vystihnout to nejzákladnější, ale kniha toho nabízí daleko víc. Má vše, co je pro mě v příběhu důležité - nosné charaktery, realisticky vykreslené prostředí i věrné okolnosti, zápletku, myšlenku, lásku i poučení. Navíc se příběh zakládá na skutečných historických událostech druhé světové války. Jako mnohé jiné příběhy z války, kdy je důležitým motivem láska, nepůsobí lacině.

5/5





Žádné komentáře:

Okomentovat

Created by Agata for WioskaSzablonów. Technologia blogger.